Minulý týden jsme zauvažovali nad možným IPO britské automobilky Aston Martin, která má možná v rukávu eso jménem Lagonda. Shodou okolností se pár dní poté na Bloomberg Gadfly vytasili se související úvahou zavánějící finance fiction, která ale dobře ukazuje, v jak zajímavě a snad až přelomové době žijeme. A jak se bortí staré modely a už při jejich pádu vznikají nové.
Aley Webb na Bloombergu tvrdí, že pokud to myslí s auty skutečně vážně, měl by koupit právě Astona. Důvodů pro tento krok by se prý našlo hned několik. Vedení Astonu údajně prohlašuje, že chce partnera, který mu pomůže udržet krok s autonomními projekty u vozidel konkurence, která má více finančních a dalších zdrojů, než AM. by z tohoto pohledu byl ideálem. Proč by ale do toho měl jít?
Apple se v loňském roce trochu ochomýtal kolem McLarenu. A konkurence nespí: Waymo má už 600 autonomních vozů a testuje a sbírá data o sto šest, zatímco má v Kalifornii jen 27 samořídících aut. K dalšímu skoku vpřed jsou přitom potřeba hlavně ona data z reálného provozu a Aston Martin by v tom mohl pomoci. Naděje, že by o poskytnutí podobné „služby“ měly zájem velké automobilky, jsou podle Bloombergu minimální, protože ty vnímají spíše jako potenciálního konkurenta, než jako souputníka k elektricko – autonomní budoucnosti.
Aston si sice řadu technologií přebírá od Fordu, či Mercedesu, ale přece jen toho o autech ví mnohem více, než . A navíc má, respektive chce mít zmíněnou Lagondu, která by jako luxusní elektromobil měla na trh přijít za několik málo let. Bloomberg uvažuje i o tom, že pokud by vyladil své autonomní technologie u této automobilky, nebránilo by mu to v tom, aby je prodával i jiným výrobcům aut, protože Aston se specializuje jen na úzký segment trhu. Tudíž by se nikdo nemusel bát výrazné kanibalizace.
Čtenář možná před časem zaznamenal, že ohledně IPO Astonu se hovoří až o částkách dosahujících téměř 7 miliard dolarů. Ty jsou většinou odvozovány od nějakých valuačních násobků, jejichž výše je zase odvozována od toho, za co se obchoduje Ferrari. Takové přirovnání ale bude pro Aston pravděpodobně příliš vysokou laťkou. Nicméně pokud bychom si představili, že si koupí podíl v této automobilce za částku pohybující se zhruba na těchto úrovních, byly by to pro něj stále relativní „drobné“. Pohled na jeho výsledky totiž ukazuje, že technologický gigant má totiž v rozvaze téměř 80 miliard dolarů hotovosti a jejích ekvivalentů. A každý rok mu po investicích do provozu zbude více než 50 miliard dolarů, které vrhá na akvizice, či jimi navyšuje dosavadní zásobu hotovosti.
Jak jsem naznačil, podobné úvahy jsou spíše z říše finance fiction, ale přece jen nemusí být úplně nereálné. Podle mne je stále pravděpodobnější, že k nějaké hmotné, či nehmotné „fůzi“ tradičních automobilek s technologickými giganty dojde. Podob může mít mnoho, ale trasa začíná být celkem jasná: Na jejím počátku je tradiční vůz se spalovacím motorem zaparkovaný doma v garáži, na jejím konci se v extrému rýsuje autonomní elektromobil poskytovaný jako služba zákazníkovi, který sám vůz nevlastní. Pokud to není dost odvážná vize, můžeme si ještě představit, že tento elektromobil bude schopen létat. Kolik na to vše padne peněz, kdo bude po této (r)evoluci vítězem a nakolik se k popsanému extrému přiblížíme, ale neví nikdo.