Centrální banky podle Antonia Fatáse a Beatrice Weder di Mauro z francouzského INSEAD kvůli kryptoměnám značně zpozorněly a zvažují, jak na ně reagovat. Některé z nich se rozhodly jejich používání omezovat či zakazovat, jiné zase uvažují, že budou kryptoměny samy vytvářet. Fatás a jeho kolegyně jsou ale vůči podobnému kroku skeptičtí a na stránkách VoxEU tvrdí, že mnohem lepší by bylo zvýšit efektivitu současného systému.
Kryptoměnoví nadšenci doufají, že díky nim dojde k vytvoření měn, které budou konkurovat oficiálním penězům a podkopou podnikatelské modely bank. Podle Fatáse jsou tyto cíle příliš ambiciózní, uznává však, že kryptoměny poukázaly na nedokonalosti například v oblasti platebních systémů, a to zejména při mezinárodních platbách. Kryptoměny také „mohou přispět k redefinici samotného konceptu peněz jako platebního prostředku“.
Například v Číně podle Fatáse již řada obchodů odmítá platbu v hotovosti či kreditní kartou, všudypřítomné jsou naopak platby přes chytrý mobilní telefon. Za pozornost tu stojí, že právě neexistence jednotného platebního systému otevřela dveře příležitosti pro internetové společnosti, které se vydaly do světa fintechu. K podobnému úpadku v používání hotovosti dochází ve Švédsku. V této zemi ale zase centrální banka uvažuje o vytvoření „e-crony“, která by byla anonymní elektronickou verzí hotovosti.
Motivaci k vytváření digitálních náhrad hotovosti mohly centrální banky ve vyspělých zemích získat i kvůli tomu, že sazby klesly v posledních letech k nule. Pokud by je snižovaly výrazně do záporu, nastal by masivní přesun k hotovosti. Kdyby ovšem společnost fungovala bez fyzické hotovosti a používala pouze její digitální verzi, sazby by mohly klesnout do záporných hodnot. Fatás k tomu poukazuje na vysokou oblibu hotovosti v oblasti kriminálních aktivit a při snaze vyhnout se daním.
Jestliže by kryptoměny vydávaly pouze soukromé subjekty, neexistovalo by jejich krytí centrální bankou, tudíž by takové měny byly rizikové. Existence paralelních měn by navíc komplikovala práci centrálních bank. Ty by v extrémním případě nebyly ani schopny provádět svou monetární politiku včetně neschopnosti zajistit likviditu finančního systému v případě hrozby jeho kolapsu.
Centrální banky by tak podle Fatáse mohly skutečně radši vydávat vlastní kryptoměny a „otevřít svou rozvahu všem“. Depozita by alternativně mohla být ukládána přímo u centrální banky, bez bank a prostředníků. Pozitivem by pak bylo, kdyby šlo o mezinárodně koordinovaný proces, který by zefektivnil mezinárodní platby. Jenže podle Fatáse centrální banky nebudou ochotny vytvářet měnu, která by pravděpodobně byla velmi populární mezi kriminálníky a v nelegálních oblastech. A ekonom tvrdí, že vydávání kryptoměn centrálními bankami či ukládání depozit přímo v jejich rozvaze jsou procesy, se kterými by souvisela řada rizik, ale jejich přínosy by byly sporné.
„Kryptoměny vydávané centrálními bankami by trpěly stejnými neduhy jako kryptoměny soukromého sektoru. A jasné výhody neexistují. Digitální peníze „pro všechny“ nabízené přímo z rozvahy centrální banky by mohly mít ničivý dopad na finanční systém. Větší efektivity se dá dosáhnout inovacemi současných platebních systémů a infrastruktury. Tyto inovace by měla iniciovat regulace, která by měla mimo jiné tlačit na vstup nových hráčů do odvětví a na využívání nových technologií,“ uzavírá Fatás.
Zdroj: VoxEU