Kryptoměny můžeme považovat za peníze vydávané soukromým sektorem. Řada centrálních bank a regulátorů nyní požaduje jejich přísnou regulaci a většina ekonomů je v tom podporuje. Ekonomové Ousmene Jacques Mandeng a Piroska Nagy-Mohacsi z London School of Economics se ale na stránkách VoxEu snaží najít vyváženější pohled na dění kolem kryptoměn.
Vládní sektor se podle zmíněných ekonomů zřejmě při svých požadavcích na přísnou regulaci opírá o názor, že důvěřovat se dá pouze měně, za kterou stojí vláda či přesněji řečeno centrální banka. „V mnoha zemích tomu tak je, ale ne ve všech. Argentina používá peso, které si podobně jako jeho předchůdci prošlo řadou krizí a má za sebou několik desetiletí hyperinflací a devalvací. Takové země jsou dobrým důvodem pro hlubší diskusi nad přínosy peněz, které nejsou vydávány vládou,“ míní ekonomové z LSE.
Částečně se dá také souhlasit s tím, že kryptoměny mohou být zneužívány ke kriminálním aktivitám a finanční sektor může díky novým technologiím i utrpět. Na druhou stranu je ale zřejmé, že ke zločinům dochází i s využitím tradičního oběživa a stejně tak neexistují důkazy, které by přímo ukazovaly, že kryptoměny jsou Ponzi schématy. Mají sice potenciál úplně změnit některé oblasti ekonomiky, ale to samo o sobě není negativum. Otázkou je ovšem rychlost, kterou by změny mohly probíhat, a je možné, že skutečně bude potřeba zajistit řízený přechod na nové modely namísto přechodu chaotického. A samozřejmě je třeba, abychom se bránili zneužití kryptoměn teroristy, či pro praní špinavých peněz.
V zemích jako Čína nebo Korea šla vláda tak daleko, že používání kryptoměn přímo zakázala, EU se zaměřuje na prevenci praní špinavých peněz, v USA se ale již obchoduje s jejich futures a vláda se tam drží v oblasti regulace kryptoměn zpátky. Některé země dokonce oznámily vytvoření vlastní kryptoměny. Z historického hlediska přitom nejde v principu o nový jev, protože první peníze byly vydávány soukromým sektorem podobně jako hlavní kryptoměny dneška. Německo pak v roce 1876 zavedlo smíšený model, který uznával důležitost bankovních peněz a zároveň se snažil bránit přílišnému růstu jejich nabídky. Tehdy mohlo své peníze ve formě dlužních úpisů vydávat asi 30 bank, ale centrální banka přísně regulovala celý rámec a celý systém stál na nedůvěře v monopolistického emitenta oběživa a ve snaze podporovat decentralizovaný systém.
Dnešní centrální banky mají za sebou dlouhou cestu, během které si budovaly svou důvěryhodnost. I tak je ale otázkou, zda je jejich monopol „přirozený“. Existují pádné argumenty pro, ale nové technologie nabízejí vytvoření decentralizovaného systému, který by mohl nabídnout mnoho přínosů. Pokud se jim budeme bránit kvůli možnému zneužívání kriminálníky, možná budeme vylévat s vaničkou i dítě. Ekonom Ken Rogoff jednou trefně poznamenal, že „po inovacích soukromého sektoru vždy následuje vládní regulace a omezení“. Bylo by dobré debatovat o tom, jakou formu by měly mít u kryptoměn.
Zdroj: VoxEU