Americká ekonomika roste už od června roku 2009 a prochází tak druhou nejdelší expanzí v poválečné éře. Conor Sen přináší na stránkách Bloombergu diskusi se známým ekonomem Noahem Smithem o tom, co by nakonec mohlo tuto výjimečně dlouhou fázi expanze dovést k jejímu konci.
Sen se domnívá, že riziko blízké recese je i přes hrozbu obchodní války omezené ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich je Fed. Pohled do historie totiž ukazuje, že v minulosti to byla právě jeho politika, co přineslo ekonomický útlum. Nyní sice opět dochází ke zvedání sazeb, „ty se ale stále nenacházejí na úrovni sazeb neutrálních.“ Na ni se dostanou pravděpodobně v první polovině příštího roku. K tomu stále nedošlo k inverzi výnosové křivky. „Rychlý a obecný pohled na politiku Fedu by tedy naznačoval, že recese nepřijde dříve než v roce 2020.“
Druhým faktorem snižujícím pravděpodobnost recese je podle Sena trh s bydlením, který stále roste jen pomalým tempem a je na něm stále patrná nedostatečná nabídka. Z demografického hlediska by tak měly následovat ještě roky růstu tohoto segmentu ekonomiky „téměř bez ohledu na to, co se děje ve zbytku hospodářství“.
Smith souhlasí s tím, že výnosová křivka by naznačovala příchod recese někdy v roce 2020, „a to zejména v případě, že bude pokračovat současné tempo jejího napřimování“. Dalším indikátorem hovořícím podobnou řečí jsou rizikové spready, které naznačují, že úvěrové podmínky jsou stále značně uvolněné. V historii v podobných situacích přicházela recese asi po jednom a půl roce. „Jinak řečeno, Minského hypotéza o příliš uvolněných finančních podmínkách předcházejících propad má svou relevanci. Pokud to zkombinujeme s utahováním monetární politiky, máme potřebné ingredience pro útlum vyvolaný úvěrovým trhem někdy v roce 2020.“
Sen se podle svých slov nyní nejvíce obává slabosti spotřebitelské poptávky, na kterou dolehnou vyšší ceny tažené mimo jiné rostoucími náklady a mzdami v dopravě a možná i obchodní válkou. Ty zase bude tlačit nahoru ceny oceli, hliníku a dřeva, což se projeví v negativním tlaku na firemní marže. „Firmy, které si během tohoto cyklu nabraly příliš mnoho půjček, budou na jedné straně čelit tlaku rostoucích nákladů a na druhé straně klesajícím tržbám. Nadměrné půjčky jim omezí prostor pro manévrování, a je tu zmíněný úvěry tažený propad.“
Smith k uvedenému doplňuje, že celý scénář další recese by tedy mohl vypadat následovně: „Propad cen akcií vyvolaný vyššími sazbami a obchodní válkou, k nim se přidá Minského mechanismus rostoucího zadlužení na vrcholu cyklu. Následují korporátní defaulty a obvyklý mix efektu klesajícího bohatství a útlumu spotřebitelské poptávky.“ A jelikož dluhové problémy vyvolávají vážné recese, mohla by i ta následující být bolestivější než třeba poměrně mírná recese roku 2001.
Smith ovšem poukazuje i na to, že zatímco korporátní dluhy se nacházejí vysoko, pokud je měříme relativně k celkové ekonomické aktivitě, relativně vysoko leží i ziskovost firemního sektoru. Příčinou může být vyšší tržní síla firem a rostoucí zadlužení pak může být jejich racionální reakcí na novou situaci. Jinak řečeno, monopolní síla jim umožňuje utáhnout více dluhů. To by mohlo znamenat, že v systému se nachází méně špatných dluhů, než by se mohlo na první pohled zdát.
Zdroj: Bloomberg