Začne čínská PBoC nakupovat akcie?

Čínská vláda se již řadu týdnů snaží stimulovat ekonomiku a zabránit jejímu prudšímu zpomalení. Snížila tak požadavky na povinné bankovní rezervy, omezila daňovou zátěž a podporu poskytování úvěrů menším společnostem, ovšem podle FTAlphaville se tyto kroky zatím nepromítají do makroekonomických dat. Čínský spotřebitel totiž stále omezuje své výdaje, poprvé za poslední tři desetiletí klesá prodej aut. Sektor služeb „se víceméně drží“, ale PMI výrobního sektoru se minulý měsíc dostal pod hodnotu 50, což naznačuje kontrakci. Má čínská vláda ještě nějaký nástroj, kterým by mohla ekonomice výrazněji pomoci?

Jim McCafferty z banky Nomura se domnívá, že posloužit by mohl akciový trh. Jeho celková kapitalizace dosahuje 7,7 bilionu dolarů a „představuje proto hodnotný nástroj ekonomické politiky, který má k dispozici centrální banka“. Analytik tvrdí, že politika zaměřená na stimulaci akciového trhu by byla mnohem efektivnější než „stavba další železniční trati“. Více než 90 % akcií na trhu je totiž vlastněno domácími investory a vládní podpora by tak prospívala zejména domácí ekonomice a ne zahraničním investorům.

Dalším argumentem pro stimulaci přes akciový trh by měla být jeho relativně nízká valuace. Navíc má „mnoho obchodovaných firem silnou rozvahu a chápe, jak dosáhnout spokojenosti akcionářů“. Příkladem má být společnost China Mobile. Ta je vlastněná státem, drží v rozvaze více než 70 miliard dolarů a v roce 2018 byla „největším globálním plátcem dividend“. K tomu navíc provádí odkupy svých akcií na trhu.

Podle FTAlphaville je čínská vláda na akciovém trhu už „částečně aktivní“ a některé její složky již akcie vlastní. Nejde také o ojedinělý jev, protože například japonská vláda vlastní přibližně 4 % domácího trhu a v Koreji drží tamní vláda asi dvojnásobek. Coby argument proti popsanému návrhu zmiňuje FTAlphaville to, že i když je domácí trh v Číně vlastněn zejména čínskými subjekty, jde jen o malou část společnosti – konkrétně asi o 10 %. Další problém může představovat volatilita a podle některých názorů „nemá PBoC na akciovém trhu vůbec co dělat“. Mimo jiné proto, že její rezervy mají být investovány do vysoce likvidních mezinárodních aktiv a čínský trh se vyznačuje vysokou volatilitou a rizikem.

David Cui z Bank of America Merrill Lynch se dokonce domnívá, že akciovému trhu v Číně by nejvíce prospělo, pokud by se vláda od něj naopak držela co nejdále. Vládní intervence mu totiž brání v dosažení rovnováhy dané pozicemi soukromých investorů. Retailoví investoři v Číně navíc vykazují tendenci ke stádovému chování. To znamená, že nakupují, když jdou ceny nahoru, a naopak houfně prodávají během poklesu trhu. Podle některých názorů by intervence centrální banky tento problém ještě prohloubily a poškodily cenotvorbu.

Má tedy Čína nějakou cestu k efektivní stimulaci? Oxford Economics tvrdí, že fiskální deficit se bude také v letošním roce držet kolem 3 % (i když se do něj nezapočítávají aktivity investičních subjektů místních vlád). Veřejné dluhy v poměru k HDP dosahují přibližně 50 % „a není to tak centrální vláda, kdo má největší dluhový problém, ale korporace a vlády místní“. Celkově pak má Čína fiskální prostor pro další podporu růstu a „možná by měla zvážit zvýšení sociálních výdajů, například v oblasti zdravotní péče“.

Zdroj: FTAlphaville