Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Situace je vážná

Situace je vážná

04.02.2019 17:41, aktualizováno: 4.2. 23:07

Aktualizováno

University of Chicago je známá svým historickým protržním zaměřením a kritikou (přehnané) role státu v ekonomice. Stojí proto za velkou pozornost, když nyní z řad jejích odborníků zaznívá kritika toho, jak trhy fungují, či dokonce návrhy na vyšší daně. Co se děje?

Krátce řečeno se dějí dvě věci, tu první popisuje následující graf. V něm je vyznačen podíl na celkovém bohatství americké společnosti, který drží na jedné straně 1 % nejbohatších a na straně druhé „spodních“ 90 % společnosti. V roce 1962 měly obě tyto skupiny cca třetinový podíl. A ještě na počátku osmdesátých let toho nejbohatší 1 % stále vlastnilo zhruba tolik, co zbylých 90 %. Ale jako by tento poměr nebyl sám o sobě trochu zarážející, nůžky se začaly ještě více rozevírat a nyní jsou v USA ve stavu, kdy „top 1 %“ drží asi 40 % bohatství, zatímco podíl 90 % klesl k 20 %. Tedy na polovinu toho, co má jeho protipól:

0

Diskuse o příčinách popsaného stavu je dlouhá, točí se kolem globalizace, robotů, automatizace a v neposlední řadě kolem rostoucí tržní síly velkých korporací. Právě ta je onou druhou věcí zmíněnou v úvodu, která, jistě právem, budí zájem ekonomů z Chicaga. V celku pak jde podle mne o to, zda ono vychylování bohatství směrem k úzké skupině lidí je férové, či nikoliv. Můžeme samozřejmě dlouze diskutovat o tom, co koncept férovosti v tomto případě (ne)znamená a určitě existuje šedá neidentifikovatelná zóna. Ale extrémy jsou zřejmě jasné:  

Pokud někdo disponuje mimořádným talentem oceňovaným ostatními, tvrdě pracuje, dovede přicházet s dobrými nápady a podobně, je to jedna věc. Úplně něco jiného je ovšem to, když někdo získává extrémní příjmy díky své moci politické, má privilegovaný přístup tam, kam jiní ne (jako malý příklad se nabízí různý časový přístup k datům z burzy), pomáhá si „zaháčkováním se“ v těch správných kruzích a podobně. A také pokud někdo bohatne na základě toho, že jeho společnosti zneužívají své tržní pozice, blokují vstup konkurenci, zneužívají data, která získávají z masivní klientské báze a drží si marže, kterých by při férovém konkurenčním boji nedosáhly. 


Jinak řečeno, podle mne je jádrem celé věci to, zda se výše popsané nůžky náhodou nerozevírají kvůli tomu, že volný trh a kapitalismus jako celek sami aktivně nedeformujeme do stále obludnější podoby. A pak je slepě kritizujeme s tím, že jde o nefunkční systémy. Před časem jsem tu v související úvaze psal, že možná budeme muset kapitalismu trochu pomoci. Výše uvedené detailněji osvětluje, co tím autor mínil: Pomoci od toho, jak jej sami deformujeme. Je ale situace opravdu tak vážná?

O prorůstání ekonomické a politické moci se hovoří dlouho a nejen v USA. University of Chicago pak na svém blogu ProMarket dlouhodobě tvrdí, že v USA je situace ohledně zneužívání tržní pozice tristní. Nedávno zase tento blog dal prostor představení studie „Reducing Wealth Inequality Through Wealth Taxes Without Compromising Economic Growth“. David Klenert a Linus Mattauch v ní také poukazují na vysokou nerovnost v bohatství a zkoumají, jaké typy zdanění (tj. pokusů o snížení nerovnosti) mají nejmenší negativní efekt na efektivitu a ekonomickou aktivitu, popřípadě jaké je dokonce podporují. Zaměřují se zejména na zdanění rent, či zdanění bohatství, které by financovalo investice do infrastruktury.

Nejsem si jist tím, co je v dané situaci nejlepším řešením, ale jist si jsem tím, že když se na Chicagu hovoří o podobných věcech, situace vážná je. Nejhorší bezpochyby bude, pokud jí bude ignorována, či pokud při jejím posuzování se budeme jen držet našich oblíbených simplistických dogmat a klapek na očích. Za zdůraznění ale stojí, že v ČR jsme na tom ohledně nerovnosti podstatně jinak. Ohrožení chudobou je u nás ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi obecně hodně nízké, příjmy jsou rozloženy relativně rovnoměrně – viz následující graf se srovnáním poměru příjmů nejbohatších 20 % a nejchudších 20 % společnosti. Zatímco v EU se poměr pohybuje nad pěti a v některých zemích ještě mnohem výše, u nás jsme zhruba na 3,5. Z tohoto pohledu tedy u nás panuje ještě znatelnější rovnostářství než třeba ve Švédsku. A úvahy o masivní nerovnosti a jejích řešeních tak nesmíme brát podle toho, jak vnímáme naší vlastní situaci.


a

 

Čtěte více:

Globalizace někdy bolí, stopka ale není řešení
17.12.2018 15:36
Příjmová a majetková nerovnost za posledních čtyřicet let v nejedné ek...
Čínský zázrak bořící mýty
01.01.2019 10:55
Před čtyřiceti lety, 29. prosince 1978, vydal 11. ústřední výbor Komun...
Francie a Itálie si na sebe nastražily hospodářskou past
11.01.2019 6:06
Investiční banka Natixis se domnívá, že francouzská a italská ekonomik...
Největší výzva moderního kapitalismu: Tunel
07.01.2019 18:20
Pokud bych měl vybrat svého kandidáta na nejslabší místo moderního kap...
Oxfam: Propast mezi chudými a bohatými živí globální hněv
21.01.2019 13:38
Prohlubující se propast mezi chudými a bohatými a podfinancované veřej...

Váš názor
  • Nerovnost je měřítkem pokroku
    05.02.2019 7:30

    V první řadě neexistuje žádný problém. Absolutní chudoba rapidně mizí s hladem atd. a relativní nerovnost je plus, které vyjadřuje strukturovanost společnosti. Ta je pro stále více rozvinutou společnost třeba. Pro společnost jako celek je nerovnost dobrá věc a opak tvrdí jen chudí, kteří sní o revoluci a velké krádeži, a ti bohatí, kteří na závisti chtějí parazitovat. Taková levicová řešení neexistujícího problému vždy přinesla jen mizérii a bude tomu tak i v budoucnosti.
    Lumídek
  •  
    04.02.2019 20:58

    Onen graf nerovnoměrnosti příjmů je hodně zavádějící. Nehovoří nic o absolutních příjmech. ČR vychází tak dobře proto, že jsme "většinou" stejně chudí. Podobně pobaltské země nebo Polsko má hodně lidí, kteří na domácí poměry "zbohatli" jako gastarbaitři v Západní Evropě. Vůči ostatním v zemi jsou tak vlastně bohatí, ale v poměru k západoevropanům jsou spíše podprůměr.
    Drahokoupil
    •  
      04.02.2019 23:29

      Neřekl bych, že tady jsme stejně chudí všichni. Kromě miliardářů, jichž není tolik, je tu mnohem větší skupina stamilionářů a pak podle mne střední třída, která bydlí ve svém, má případně ještě jednu záložní nemovitost a zabezpečení do konce života. kolik kdo vydělá je celkem jedno, nakonec to ve vleklé krizi nemá vůbec jisté. Takže jen ten, kdo se i bez práce nemusí ničeho bát. pak je tu nižší střední třída s vlastní nemovitostí a příjmy na úrovni průměru, těch je více. Hodně je i bezzemků, kteří žijí v neustálém riziku, že skončí pod mostem, i když se jim teď relativně dobře žije. A na konci jsou zoufalci, kteří se i teď v prosperitě perou o svůj denní chleba denně, také jich není málo. A pak už jsou jen houmlesáci, jejichž počet je zanedbatelný, ale jsou hodně vidět, protože jsou venku.
      James Bond
      •  
        05.02.2019 7:51

        jj. Asi je to tak. Já jen připoměl, že onen graf majetkové nerovnosti nehovoří nic o absolutním majetku. Naše střední třída je v porovnání se střední třidou třeba Německa chudá.
        Drahokoupil
  • Spasitelé Země
    04.02.2019 18:57

    Nejlíp je to vidět právě když se dělá dobro na vymyslených hrozbách. Státní režim zajistí okradení všech a lup přerozdělit některým. FV elektrárny. STK. Dotace. Komedii spustí když začnou o kapitalismu. Čemu oni teď říkají kapitalismus, tak to byl ještě v 80 letech socialismus.
    HenryFord
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Kalendář událostí
ČasUdálost
Gap Inc/The (10/19 Q3)
Intuit Inc (10/19 Q1, Aft-mkt)
Macy's Inc (10/19 Q3, Bef-mkt)
Seadrill Ltd (09/19 Q3)
thyssenkrupp AG (09/19 Q4)
13:15Baxter International Inc (09/19 Q3)
14:30USA - Index filadelfského Fedu
14:30USA - Nové žádosti o dávky v nezam.
16:00USA - Prodeje starších domů