M. King Hubbert byl významným geologem, který po většinu své kariéry pracoval pro společnost . V sedmdesátých letech se hodně mluvilo o „Hubbertově křivce“, o které hovořil ve své analýze z roku 1956. Ta s pozoruhodnou přesností předpověděla, že americká těžba ropy dosáhne svého vrcholu kolem roku 1970. Pokud ale někdo bral tuto křivku za bernou minci i nadále, musel si v posledních letech projít šokem, píše na stránkách The Conversable Economist ekonom Tim Taylor.
Následující graf porovnává vývoj americké těžby ropy s Hubbertovou křivkou v roku 1956. Křivka po dlouhou dobu poměrně přesně odpovídá reálnému vývoji, ovšem ten se od ní v posledních letech dramaticky odtrhl. Nyní Spojené státy dokonce těží více ropy než země jako Saúdská Arábie či Rusko.
Taylor tvrdí, že Američané mají k popsanému vývoji nejednoznačný postoj. Na jednu stranu rádi řídí auta a létají letadly a těžební sektor poskytuje zaměstnání řadě lidí. Na stranu druhou panují obavy z dopadu fosilních paliv na životní prostředí. Taylor v této souvislosti poukazuje na následující graf, který říká, jak se vyvíjí spotřeba energie na jednotku produktu v USA, EU a zemích OECD bez USA:
Vyšší energetickou náročnost americké ekonomiky Taylor vysvětluje částečně tím, že jde o rozsáhlou zemi, což sebou nese vyšší dopravní náklady. Svou roli ale hraje i fakt, že v Evropě jsou se spotřebou energií často spojeny vysoké daně, a to tuto spotřebu tlumí. Celkově pak ekonom hodnotí dopad boomu v americké energetice pozitivně. Poukazuje zejména na to, že snižuje obchodní deficity, vytváří pracovní místa a celkově zvyšuje ekonomickou aktivitu.
V neposlední řadě dochází spolu s těžbou ropy i k boomu v těžbě a používání zemního plynu. Ten nahrazuje uhlí, což přispívá ke snižování emisí oxidu uhličitého. Jak ukazuje následující graf, tyto emise jsou v USA „za poslední čtvrt století v podstatě beze změny“. V Evropě je situace podobná, emise naopak prudce rostou v zemích jako Čína a Indie:
Zdroj: The Conversable Economist