Kuvajt se na první pohled zdá být vzorem pro řadu zemí, které by chtěly provádět reformy. Tvrdí to hlavní ekonom ACERTAS Dr. Leif Rosenberger s tím, že jde o nejdemokratičtější arabskou zemi na Blízkém východě, kde se také snaží dojednávat mír mezi znepřátelenými zeměmi. Po druhé světové válce se Kuvajt stal díky ropě jednou z nejbohatších zemí na světě. Drží totiž 6 % světových ropných rezerv, které by podle odhadů měly vydržet 86 let. Jeho zásoby zemního plynu by měly vydržet dokonce 100 let. A vláda tu podle ekonoma „má dost rozumu na to, aby 10 % vládních příjmů ukládala do fondu pro budoucí generace“.
Na slabé stránky kuvajtské ekonomiky ale poukazuje Mezinárodní měnový fond. Zmiňuje zejména její nevyváženost, závislost na ropě a plynu a tudíž velkou zranitelnost. Tyto přírodní zdroje totiž mimo jiné tvoří 90 % vládních příjmů a 92 % vývozů. K tomu se přidává „tikající demografická bomba“. Čtvrtina populace je totiž mladší 17 let a ekonomika tak bude muset v následujících 15 letech vytvořit 400 000 – 600 000 nových pracovních míst. Ropný sektor v tom podle ekonoma moc nepomůže, protože využívá hlavně reálný kapitál a ne práci.
Kuvajtská vláda uzavřela se společností implicitní sociální kontrakt, který sebou nese rozsáhlý státní sektor financovaný příjmy z ropy. Ten ale utlačuje sektor soukromý, který je jedním z nejméně konkurenčních na světě. Například podle Světové banky jde o jednu ze zemí, kde se nejhůře podniká. Soukromé společnosti si pak mimo jiné stěžují i na to, že nemohou zaměstnávat ty, kteří vystudovali místní školy, protože nemají dostatečné vzdělání a dovednosti.
Citlivost na vnější šoky se jasně ukázala v roce 2014, kdy došlo k propadu cen ropy poté, co se postupně utišily obavy z toho, že Fed svou politikou vyvolá vysokou inflaci, píše Rosenberger. K tomu se následně přidala těžba z nekonvenčních zdrojů, která zaplavila trhy novou ropou. Kuvajtský produkt se pak mezi lety 2013 a 2018 propadl o celých 13 %, což odpovídá tomu, jak se chovala americká ekonomika během Velké deprese. Do vysokých deficitů se dostal vládní rozpočet i běžný účet.
Vláda na vzniklé problémy reagovala Novou kuvajtskou vizí, která měla zvýšit odolnost ekonomiky a omezit veřejný sektor. Významnou roli by v jejím naplňování měl hrát systém vzdělávání. Ten doposud fungoval na principu „nauč se nazpaměť a pak to papouškuj“. Studenti se naopak musí naučit přemýšlet o tom, co se učí. Učitelé by pak měli omezit rozsah probírané látky, ale motivovat studenty k tomu, aby jí lépe porozuměli. To i pomocí větší spolupráce. Cílem je naučit studenty kritickému a kreativnímu přemýšlení namísto memorování faktů. K tomu by mělo sloužit i to, že sociální sítě přestanou být považovány za nepřítele, ale budou využívány jejich přednosti.
Zdroj: Economonitor