Inflace je jedním ze základních makroekonomických ukazatelů, centrální banky se snaží o dosažení její konkrétní výše a k tomu se snaží ovlivnit i inflační očekávání. Jak ale na stránkách VoxEU poukazují Francesco D'Acunto, Ulrike Malmendier a Michael Weber, „naše chápání toho, jak domácnosti formují svá inflační očekávání, je omezené.“ Ekonomové pak „testují Lucasovu teorii, která tvrdí, že domácnosti formují svá inflační očekávání na základě pohybu cen, které přímo vnímají, a ne na základě změn celkové cenové hladiny“.
Pokud se sazby nacházejí na nízkých úrovních, management inflačního očekávání se může stát jedním z hlavních nástrojů monetární politiky centrálních bank. Běžně se předpokládá, že tato očekávání jsou pevně ukotvena a politika se standardně provádí zejména změnou nominálních sazeb. Ta se totiž při konstantních inflačních očekáváních přímo promítá do změny sazeb reálných. Pokud jsou ale nominální sazby na dosažitelných minimech, lze sazby reálné ovlivnit spíše posunem inflačních očekávání, uvádějí ekonomové.
Jak bylo uvedeno, podle Lucase jsou inflační očekávání formována zejména na základě toho, co domácnosti přímo vnímají a jaký je jejich konkrétní spotřební koš. Kritici poukazují na to, že spotřebitelé si mohou jednoduše najít informace týkající se skutečné celkové inflace. Nicméně Weber a jeho kolegové na základě rozsáhlého průzkumu mezi americkými domácnostmi tvrdí, že jejich inflační očekávání se skutečně formují především na základě změn cen potravin.
Následující graf ukazuje relativní důležitost různých faktorů při formování inflačních očekávání domácností. Zdaleka nejdůležitější jsou zkušenosti z vlastních nákupů, za nimi figurují zkušenosti a pozorování přátel a dalších členů rodiny. Následují informace z televize, novin a internetu.
Proč se domácnosti zaměřují zejména na ceny potravin? Příčinou může být omezená schopnost zpracovávat informace, kterou lidé řeší tím, že se zaměřují na nejčastěji nakupované položky. Některé studie pak ukazují, že lidé dávají větší váhu změnám cen, které probíhají častěji. Weber a jeho kolegové k tomu dodávají, že význam cen potravin při formování inflačních očekávání je velmi důležitým faktem. Při hodnocení inflačního vývoje totiž centrální banky berou často zřetel na jádrovou inflaci a z ní jsou ceny potravin právě kvůli svým častým posunům vyčleněny.
Pokud má nakupování v potravinách tak velkou frekvenci a tak velký význam pro formování inflačních očekávání, není pro Fed moc přínosné, aby ceny potravin dával stranou při posuzování toho, jak správně nastavit monetární politiku, uzavírají ekonomové.
Zdroj: VoxEU