Vážné propady v ekonomice si obvykle vyžadují podporu měnové politiky prostřednictvím značného snížení úrokových sazeb. Během posledních 40 let centrální banky vyspělých zemí (jako Fed, ECB a Bank of Japan) snižovaly v reakci na recesi sazby obvykle přibližně o 4 %. Ale s ohledem na téměř nulové úrokové sazby to znamená posun sazeb do záporného území - udržování sazeb v plusu by významně omezilo prostor pro stimulaci ekonomiky. Od roku 2012 tak měly centrální banky ve Švýcarsku, Švédsku, Dánsku, Japonsku a eurozóně své klíčové sazby pod nulou. Jaký to mělo dopad?
Ohledně dopadů sazeb pod nulou neexistuje shoda. Na jedné straně (jak v akademických, tak v politických kruzích) někteří tvrdí, že měnová politika je pod nulovou sazbou neúčinná. Banky v takovém případě nemohou snížit úrokové sazby u vkladů, které v mnoha jurisdikcích představují jejich hlavní zdroj financování, pod nulu, protože účastníci trhu by místo toho vklady vybrali a hromadili by hotovost. A pokud by se krátkodobé úrokové sazby pohybovaly kolem nuly, centrální banky by nemohly stimulovat půjčky a poptávku dalším snížením těchto sazeb. Kromě toho by záporné sazby mohly být pro ekonomiku kontrakční, protože snižují zisky bank a vedou ke snížení nabídky úvěrů.
Na druhou stranu například ekonom Rogoff tvrdí, že omezení na nezáporné sazby by nemělo být považováno za předem dané a že politika záporných sazeb může fungovat jako běžně. Proti negativním dopadům záporných sazeb argumentují i další ekonomové.
Výzkumníci Carlo Altavilla, Lorenzo Burlon, Mariassunta Giannetti a Sarah Holton se rozhodli problematiku záporných sazeb prozkoumat sami a dospěli k následujícím závěrům:
Záporné politické úrokové sazby nebrání měnové politice
Pomocí důvěrných dat zjistili, že banky jsou schopny převádět záporné sazby i na vklady. Nezáporné sazby mohou být nutné u vkladů domácností (jsou relativně malé, lze je snadno vybrat a držet jako hotovost). Ale firmy nemohou bez vkladů své operace provádět tak snadno. I malé firmy, které mají méně alternativ externího financování, nemohou riskovat ohrožení svých bankovních vztahů a přístupu k úvěrům tím, že si své vklady vyberou, aby se vyhnuly záporným úrokům.
Banky v eurozóně začaly účtovat záporné sazby z podnikových vkladů poté, co se úroková sazba ECB v červnu 2014 snížila do záporu. Úrokové sazby v průměru klesly do záporu přibližně u 5 % celkových vkladů a u 20 % podnikových vkladů v eurozóně jako celku. V Německu představují vklady úročené méně než nulou 15 % celkových vkladů a kolem 50 % vkladů podniků. Podíl vkladů účtovaných se zápornými sazbami se během období záporných sazeb zvyšuje a je primárně poháněn bankami s velmi vysokým hodnocením. To značí, že dopady politiky záporných sazeb jsou relevantní.
Zdravé banky nezaznamenávají odliv vkladů, i když mají záporné sazby
Vklady se během období záporných sazeb v průměru naopak zvyšují, což odpovídá vysoké poptávce po likviditě a bezpečných aktivech. Zdá se, že vklady v poněkud větší míře rostou u zdravých bank, které v tomto období účtují ještě nižší úrokové sazby z nových vkladů. Stručně řečeno, omezení u měnové politiky záporných sazeb vznikají pouze v případě, že aktéři nemají důvěru v bankovní systém.
Nový podnikový kanál měnové politiky, který je aktivován v případě záporných sazeb
Firmy, jsou více vystaveny záporným sazbám, pokud drží hodně hotovosti. Tyto firmy proto zvyšují své fixní investice a snižují svá krátkodobá aktiva a hotovost. Rozdíly v investičním chování se začínají projevovat až po zahájení politiky záporných sazeb a časem se více zdůrazňují, což odpovídá načasování změn úrokových sazeb z podnikových vkladů.
Souhrnně řečeno, zdravé banky nejen, že přenášejí záporné sazby na firmy a udržují nabídku půjček, ale mechanismus přenosu je posilován skutečností, že firmy s velkou hotovostí jsou více vystavené záporným sazbám a snižují proto holding likvidních aktiv a více investují do fixních aktiv.
Příznivý vliv záporných sazeb na investice může vysvětlit, proč se zdá, že záporné sazby neovlivňují zisky bank. Když jsou banky zdravé, mohou záporné úrokové sazby stimulovat reálnou ekonomiku tím, že ovlivňují chování bank i firem.
Zdroj: VoxEU.org