Novodobá historie Spojených států nezná období, kdy by byla nová cla zaváděna s takovou razancí, jako k tomu dochází po roce 2018. Jak na stránkách Economonitor podotýká Otaviano Canuto z Brookings Institution, cílem americké vlády je ochrana a tvorba domácích pracovních míst ve výrobním sektoru, který podle ní trpí neférovou mezinárodní konkurencí. A zejména tou ze strany Číny. Jenže realita může vypadat úplně jinak než ony zamýšlené cíle.
Canuto poukazuje na novou studii Fedu, kterou zpracovali Aaron Flaaen a Justin Pierce, podle které dokonce nově zaváděná cla pracovní místa v americkém výrobním sektoru ničí namísto toho, aby je vytvářela. Canuto připomíná, že v únoru minulého roku zavedly Spojené státy cla na pračky a solární panely, následovala březnová cla na dovoz oceli a hliníku a následně byla zavedena cla na vybrané zboží z Číny. Ta spolu s EU, Kanadou a Mexikem zase během roku reagovala cly odvetnými.
Americká vláda při tom všem předpokládala, že vyšší dovozní ceny umožní americkým firmám zvýšit podíl na domácím trhu a vytvářet tak i nová pracovní místa. Jenže k tomu je třeba brát v úvahu dopad cel uvalených na meziprodukty a výrobní vstupy. A také na odvetná opatření a jejich vliv na podíl amerických firem na trzích v zahraničí. Zmíněná studie americké centrální banky říká, že právě tyto faktory mají nakonec větší dopad než přínosy nových cel. Takže celkový dopad na zaměstnanost v americkém výrobním sektoru je negativní. A k tomu je nutno přidat celkově vyšší velkoobchodní ceny.
Je možné, že tento negativní efekt je jen přechodné povahy a že americký výrobní sektor bude z cel nakonec těžit? Podle ekonomů to není pravděpodobné, protože proces adaptace se týká jak dosavadního pozitivního vlivu, tak těch negativních. K tomu uvedená studie neřeší otázku možného útlumu domácích investic a jeho dopad na celkovou ekonomickou aktivitu.
Jak lze ale skloubit tyto závěry s tím, že americkému hospodářství se celkově vede dobře? Podle ekonomů jde o odraz dalších faktorů, a pokud by ve hře byla pouze zmíněná situace ve výrobním sektoru, obrázek by byl jiný. V praxi americkému hospodářství pomáhá zejména předchozí fiskální stimulace ve formě snížení daňové zátěže. K tomu se přidal prudký obrat v politice Fedu. A v neposlední řadě ekonomická aktivita těží ze silné spotřeby domácností a jejich sentimentu.
Canuto na závěr zmiňuje i problematický předpoklad, že cla zlepší bilanci amerického běžného účtu. Existující deficit totiž „odráží rozdíl mezi spotřebou a investicemi na straně jedné a výší domácí produkce na straně druhé“. Pokud tedy nedojde „k zázračnému růstu ve druhé oblasti, deficit se sníží pouze v případě, že nastane recese a klesnou domácí mzdy“. Což je ale opak toho, čeho chce dosáhnout americká vláda.
Zdroj: Fed, Economonitor