Li Wenliang byl lékař, který v Číně mezi prvními upozorňoval na nebezpečí koronaviru. Sám mu nakonec podlehl i přesto, že šlo o mladého člověka. Genetici Joshua D. Rabinowitz a Caroline R. Bartman na stránkách The tvrdí, že tento případ ukazuje na jednu podstatnou, ale často opomíjenou věc. Čínský lékař totiž mohl i přes svůj mladý věk zemřít proto, že byl vystaven velkým dávkám viru. „Malé dávky vedou k mírnému onemocnění či nulovým symptomům, velké mohou být smrtelné,“ uvádějí vědci a poukazují na konkrétní důsledky.
Rabinowitz si je vědom toho, že popsaná závislost je evidentní, ale podle jeho názoru ji řada lidí ignoruje. Což se projevuje i v tom, jak se snažíme k epidemii přistupovat. Pokud například vstoupíme do budovy, kterou před časem prošel někdo nakažený, není to to samé, jako když budeme cestou vlakem sedět těsně vedle nakaženého. Systém zdravého člověka totiž reaguje ihned při kontaktu s virem. A pak „záleží na tom, kdo vyhraje závod – zda imunitní systém, či vir“.
Testy v laboratorních podmínkách ukazují, že myši nakažené malými dávkami viru se s ním vypořádají a uzdraví se. Ale ve vyšších dávkách je virus zabije. Citlivost na dávky panuje u lidí, například u nachlazení nebo průjmů. Testy na citlivost u koronaviru by byly neetické, ale i u něj se dá podle vědců předpokládat podobný vztah a ukazují to například zkušenosti se SARS.
Malé dávky viru mohou někdy dokonce podpořit imunitu a chránit před budoucí dávkou vyšší. Před používáním vakcín toho využívali někteří lékaři při prevenci neštovic. Vědci ovšem tvrdí, že i přes obecnou znalost tohoto mechanismu jej současné epidemické modely ignorují a to je chyba. Lidé by se dnes měli vyvarovat zejména vysokým dávkám infekce, které obvykle nastávají při blízkém kontaktu s nakaženými. Tedy například v barech, restauracích či návštěvě nakaženého příbuzného. Dávka také roste s časem.
Dávka je naopak nižší při krátkodobém kontaktu, kdy jsou lidé od sebe vzdálenější. Pomáhají i ochranné prostředky, jako jsou roušky. Vědci tak tvrdí, že prevence je otázkou celé společnosti, je na jednotlivcích, aby se snažili minimalizovat případné dávky infekce podle výše popsaného principu. Na druhou stranu ale tento princip ukazuje, že není třeba panikařit a přijímat přehnaná opatření. Podle vědců je například riziko nákazy nízké u přenosu přes potraviny nebo u lidí ve společných prostorech, kteří si udržují odstup a mají ochranné prostředky.
Nejefektivnějším nástrojem pro zastavení nákazy je úplné zastavení společenského života, ale jde o krok, který je nákladný a psychologicky náročný. Až budou restrikce povoleny, bude klíčové udržet si disciplínu v oblastech, jako jsou odstupy od dalších lidí na veřejnosti či pečlivá hygiena. Ve veřejné dopravě by lidé měli i nadále nosit roušky, udržovat si odstupy a nikdy by nikdo neměl cestovat s vysokou teplotou. „Nyní je čas zůstat doma, ale doufejme, že to bude trvat jen krátce. Až to pomine, chovejme se chytře s vědomím toho, že záleží na dávkách,“ uzavírají vědci.
Zdroj: NYT