Francouzský Natixis se již věnuje úvahám o tom, jak se po opadnutí současné pandemie změní globalizace. Podle jeho ekonomů je zřejmé, že dojde k několika významným změnám. Celkově je můžeme nazvat deglobalizací a Natixis popisuje, jaké by mohly být její nejvýznamnější rysy.
Krize spojená s koronavirem povede ke změně ve výrobě, která se bude přesouvat na regionální úroveň, a nastane odklon od globálních výrobních řetězců. K tomu přispěje i chování vlád, které již nebudou ochotny tolerovat přesun výroby strategických produktů a ekonomické aktivity do zahraničí s cílem dosáhnout úspory nákladů. To se může týkat například elektroniky, technologií a možná zejména léků. Pro evropské země bude podle Natixisu nepřijatelné, aby závisely na výrobě léků v Číně a Indii. Jak ukazuje následující obrázek, farmaceutické exporty z těchto dvou zemí dlouhodobě prudce rostly (i když v Indii došlo v posledních pár letech již k obratu):
Uvedené změny s sebou ponesou menší význam politiky zaměřené na nabídkovou stranu hospodářství. Tato politika byla totiž v minulosti používána na zvýšení konkurenceschopnosti dané země či regionu s cílem nalákat sem výrobu z regionů a jiných zemí. Jelikož ale porostou tlaky na výrobní deglobalizaci a lokalizaci produkce, konkurence mezi regiony poklesne a jejich atraktivita bude dána zejména silou poptávky. Vlády se už také nebudou schopny tolik podbízet zahraničním firmám a investorům snižováním daní, protože poroste tlak na státní finance daný rostoucími dluhy.
Natixis k tomuto bodu přikládá i následující graf, ve kterém je vyznačen dlouhodobý vývoj daňové sazby ze zisků v zemích OECD. Zatímco nyní se v průměru pohybuje pod 27 %, na konci devadesátých let se nacházela na 41 %:
V neposlední řadě se pak trhání globálních výrobních řetězců projeví na fragmentaci finančního systému. Lokalizace výroby povede k tomu, že se budou snižovat deficity a přebytky běžných účtů a to se projeví sníženou akumulací zahraničních aktiv na straně jedné a dluhů na straně druhé.
Zdroj: Natixis