Sumner: Nikdy nedělejte závěry z toho, jak se hýbou ceny. A sledujte ostrovy

Ekonom Scott Sumner často poukazuje na naprosto běžný a podle jeho názoru také naprosto pomýlený zvyk: Činit nějaké závěry z toho, jak se na daném trhu pohybují ceny a nevěnovat pozornost tomu, co za tímto pohybem cen stojí. Je tak například běžné předpokládat, že vysoké ceny ropy omezí její nákupy nebo že vysoké sazby omezí investice firem. Nebo že růst měnového kurzu dolehne negativně na exporty. Jak ale poukazuje Sumner, „jestliže ceny rostou kvůli poklesu nabídky, prodané množství na trhu klesá, ale pokud ceny rostou kvůli zvýšené poptávce, prodané množství roste.“

Sumner nyní na svém blogu tvrdí, že popsanou chybu dělá celá řada ekonomů. A to třeba v případě, když „hovoří o změnách sazeb, jako kdyby sazby byly monetární politikou“. Tou ale nejsou, protože jsou cenou úvěrů a půjček. „Pokud vidíme rostoucí ceny ropy, nevíme, zda přinesou více či méně spotřeby ropy, protože nevíme, zda tento růst táhne poptávka nebo nabídka. Pokud by například ceny rostly kvůli vyššímu zdanění těžby, pak se dá předpokládat, že výsledkem bude nižší spotřeba,“ píše ekonom. A pokračuje vysvětlením toho, jak je třeba hledět na peníze a sazby:

Předpokládejme, že Jeff Bezos se rozhodne nakoupit americké vládní obligace za 50 miliard dolarů. Pak se dá předpokládat, že výsledkem budou vyšší ceny obligací a nižší výnosy. Jaký by ale byl výsledek podobných nákupů ze strany Fedu? Podle Sumnera může být stejný jako u Bezose, ale nemusí. Ceny obligací mohou totiž v takovém případě i klesnout a výnosy vzrůst, pokud by tyto kroky Fedu zvedly inflační očekávání. V čem tedy spočívá klíčový rozdíl? V tom, že chování Bezose nemění peněžní nabídku, a tudíž nemá dopad na hodnotu peněz. Fed ale ovlivňuje obě strany trhu – jak nabídku, tak poptávku. Takže třeba v šedesátých a sedmdesátých letech jeho nákupy obligací vyvolaly růst inflačních očekávání, a tudíž pokles cen obligací (protože vedle peněžní nabídky ovlivnily i poptávku).

To, co je z hlediska monetární politiky a jejího dopadu na ekonomiku rozhodující, je pak podle Sumnera rozdíl mezi sazbami skutečnými a sazbami rovnovážnými. Keynesiáni ale „mají příliš velkou tendenci předpokládat, že pohyb sazeb automaticky znamená rozšíření této mezery, zatímco neofisheriánští ekonomové zase spíše předpokládají, že mezera zůstává stejná a cílové sazby se pohybují stále v souladu s těmi rovnovážnými“.

Ekonom se na svém blogu také soustavně věnuje vývoji pandemie a mimo jiné si všímá toho, jaká je situace na velkých ostrovech. Poukazuje na to, že Grónsko má nulový počet nakažených a jde v podstatě o první ostrov, který se viru zbavil. Faerské ostrovy mají necelých 200 celkových případů, žádné úmrtí, nové případy a nikoho v kritickém stavu. Island je na rozdíl od předchozích dvou statisticky významný, má necelých 1 800 případů a podle ekonoma je možné, že během 6 týdnů dojde k eliminaci epidemie. Nový Zéland hlásí necelých 1 500 případů a dynamika epidemie je podobná jako na Islandu.

Zdroj: The Money Illusion