Jakou strategii přijmout, abychom zabránili dalšímu šíření pandemie a zároveň minimalizovali ekonomické škody? Tuto otázku si klade řada lidí a mezi nimi rovněž ekonomka Tiziana Assenza. Na stránkách VoxEU spolu se svými kolegy poukazuje na to, že většina vlád šla cestou počátečních opatření, která snížila ekonomickou aktivitu. A zároveň poskytla finanční pomoc soukromému sektoru. Některé země pak již začaly opatření uvolňovat. Jaký je optimální postup?
Ekonomka představuje následující schéma, které pracuje s rizikem infekce a ekonomickými externalitami, respektive významem jednotlivých ekonomických aktivit. Vpravo nahoře tak vidíme aktivity, jako je maloobchod, zdravotní péče či vzdělávání, které jsou ekonomicky a společensky významné a zároveň představují velké riziko z hlediska šíření infekce. Jde o oblast, kde je třeba cílený a opatrný přístup.
Pod tímto polem jsou vysoce rizikové, ale z hlediska společnosti a ekonomiky ne tak významné aktivity typu restaurací, velkých společenských akcí, cestování za zábavou a podobně. U těch se ekonomové domnívají, že je namístě jejich restrikce. Na pokoji by vláda měla nechat málo rizikové a nevýznamné aktivity (levé spodní pole) a pomáhat a dotovat by měla málo rizikové významné aktivity typu bankovnictví, farmaceutického průmyslu či výzkumu.
Ekonomové se domnívají, že v první fázi epidemie byly namístě restrikce, které držely počet nakažených pod hranicí, za kterou by kolaboval systém zdravotní péče. Po této fázi je epidemie držena pod kontrolou tak, aby reprodukční číslo zůstávalo pod kritickou hodnotou jedna s tím, že postupně dochází k získávání kolektivní imunity. Ekonomové ale zmiňují riziko příliš rychlého uvolnění, kdy se lidé budou snažit o co nejrychlejší návrat k běžnému životu.
Assenza tvrdí, že i základní ekonomické principy vedou k podobným doporučením, o jakých hovoří epidemiologové. Což by podle ní nemělo být překvapivé, protože jádrem dalšího vývoje, včetně toho ekonomického, je vývoj na straně pandemie.
Zdroj: VoxEU