Ekonom John Cochrane si na svém blogu všímá toho, že letecké společnosti čelí kvůli prudkému poklesu zájmu o jejich služby těžkým finančním problémům. Dostává se jim tak nemalé vládní pomoci, ale jak to vše skončí, nikdo neví. Neuniká nám ale jedna podstatná věc?
Pan Cochrane na svém blogu již nějaký čas poukazuje na to, že na šíření epidemie ve společnosti (tj., na reprodukční číslo) má obrovský význam to, co můžeme nazvat superšíření. Tedy události, situace a akce, kde najednou proběhne velké množství přenosu koronaviru. Prioritou by tedy měla být eliminace velkých sportovních akcí, kde se na stadionech schází obrovský počet lidí, a podobně. Do této logiky do značné míry zapadá výše uvedená situace aerolinek. A jejich služby ani po uvolnění oficiálních restrikcí nejsou předmětem růstu zájmu poptávky, velmi pravděpodobně i kvůli tomu, že se lidé stále obávají zvýšeného rizika nákazy.
Pan Cochrane v rámci svého výzkumu zaměřeného na superšíření ale tvrdí, že doposud bylo jen překvapivě málo případů, kdy by se nákaza v letadlech rozšířila (tj., včetně doby, kdy ještě lidé létali). Může to podle něj být třeba tím, že v letadlech jsou kvalitní systémy ventilace s HEPA filtry, ale pravý důvod neznáme. To ale nevadí v tom smyslu, že bychom celé věci mohli věnovat mnohem více pozornosti. Podle ekonoma by stačily miliony dolarů na výzkum toho, jak to se šířením infekce v letadle vlastně je. Což je zanedbatelná částka ve srovnání s tím, jaké vládní pomoci se jim nyní dostává.
Mohli bychom dokonce uvažovat nad tím, že první, co by letecké společnosti mohli udělat, je takový výzkum zafinancovat. Otázkou ale je, jak důvěryhodné by byly „pozitivní“ výsledky studií. A také to, jak moc by vzrostla poptávka po leteckých službách i kdyby se věrohodně prokázalo, že jsou samy o sobě epidemicky bezpečné a nejsou superšiřiteli. Možná lidé nechtějí létat hlavně proto, že nechtějí být na jiném místě, než jsou teď. Napadá mě, že určitou odpověď tu vlastně nabízí a jeho vyhledávání tras. Pro Spojené státy:
Třeba pro Španělsko:
A pro naší domovinu:
Je to tedy smíšené. Ale ve Spojených státech jsou cesty autem a pěšky cca zpět na standardu, zatímco veřejná doprava je stále v nelibosti. Za zmínku tu v souvislosti s letadly i veřejnou dopravou obecně stojí, že časopis Science zveřejnil nedávno výsledky jedné japonské studie (https://www.sciencemag.org/news/2020/05/japan-ends-its-covid-19-state-emergency), podle které největší superšíření připadá na tělocvičny, bary, restaurace a podobně. Naopak v hojně využívaných japonských vlacích k velkému šíření nedochází, což může souviset s tím, že se tam lidé nedruží se a nehovoří spolu.
Na jednu stranu tak prudce roste množství toho, co bychom mohli ve vztahu k epidemii ještě vyzkoumat. Na stranu druhou ale také vidíme, že závěry různých studií, zaměřující se i na úplně základní věci, jako jsou roušky, nevyznívají vždy jedním hlasem. Ekonomové tuto situaci znají již dlouho, protože „deset ekonomů dá na jednu otázku deset různých odpovědí“. A není to asi tím, že bychom neměli dost studií. Nevím, možná si v nich klademe nesprávné otázky.