Guyana vždy bývala jednou z nejchudších zemí Jižní Ameriky, ale jak píše Der Spiegel, ExxonMobile před několika lety u jejího pobřeží objevil ropné pole. Stane se tak z této drobné země jeden z nejbohatších národů světa? Podle Spiegelu by „vše bylo jednodušší, pokud by lidé mohli ropu skutečně vidět“, ale vrty jsou od břehu vzdáleny asi 200 kilometrů. Řada lidí tak ze svého pohledu nevnímá žádnou změnu. Někteří pak v sobě živí naději, jiní spíše obavy.
Těžba z nového naleziště by měla být poměrně jednoduchá a podle některých odhadů by země mohla do deseti let těžit na jednoho obyvatele více než Kuvajt. A například americký velvyslanec se domnívá, že by se Guyana mohla stát nejbohatší zemí na západní polokouli a možná v celém světě. Der Spiegel vypočítává, že jeden barel ropy (159 litrů) se nyní prodává za 40 dolarů a by jich mohl těžit 750 tisíc či dokonce milion denně. Jak ale vysvětlit běžnému rybáři, co by to pro něj znamenalo? Zejména s ohledem na zkušenosti z jiných zemí, kde náhlé zbohatnutí přineslo velké problémy?
Der Spiegel popisuje, že podle některých názorů je vládní dohoda s Exxonem „koloniální“ a extrémně výhodná pro firmu. Vyznívá tak, že není ani jasné, zda ropa nebyla objevena mimo vody náležící ke Guyaně. Někteří lidé srovnávají situaci s Venezuelou, která má největší rezervy ropy na světě, ale i přesto padá do stále větší chudoby a hyperinflace. Jde o jednu ze zemí, kde „náhlá prosperita byla příliš velkým šokem pro lidi, a zejména pro vládu“.
Der Spiegel v této souvislosti připomíná termín „holandská nemoc“, který popisuje situaci, kdy objev přírodního bohatství (často právě ropy) a jeho následné exporty vedou k posílení měnového kurzu a posléze k zaostávání konkurenceschopnosti jiných sektorů v ekonomice. A podle Spiegelu je již nyní v některých částech společnosti v Guyaně patrný obrovský optimismus a euforie a do země se stahují lidé, kteří touží po rychlém zbohatnutí.
Guyana dříve sledovala velmi zelenou politiku a měla za cíl pokrývat do roku 2025 veškerou spotřebu energie obnovitelnými zdroji. Jenže „pak byla objevena ropa“, a to změnilo politický směr v zemi, která má většinu z nejhustěji obydlených částí pod hladinou moře. S tím nesouhlasí ekologové a přidávají se k výše zmíněné kritice těch, kterým se nelíbí například skutečnost, že země by měla získat 52 % zisků z ropy, zatímco „standard v jiných zemích je mezi 65 – 85 %“.
Nemůže se ale z Guyany stát „další Norsko“? Tedy země, kde z nově objeveného přírodního bohatství těží skutečně široká společnost? Podle skeptiků hlavní rozdíl spočívá v tom, že Norové jsou velmi dobře vzdělaní a mají silný smysl pro pospolitost a komunitu. A jejich vláda je jednak tvrdým vyjednavačem, ale také si nechá poradit od odborníků, zatímco vláda Guyany „ani neví, že by si měla nechat poradit“. Korupce je pak v této zemi všudypřítomná, čehož jsou firmy jako schopné využít ve svůj prospěch, píše Spiegel.
Christopher Ram je jedním z nejznámějších guyanských právníků a pro Spiegel uvedl, že si „smlouvu v podstatě koupil za 18 milionů dolarů“. Na otázku, zda jeho země bude z ropy nakonec přece jen těžit, nebo ne, odpověděl: „Pokud máte nárok na 100 % a získáte jen 60 %, pak jste ztratili 40 %, anebo dostali 60 %?“ Der Spiegel dodává, že vláda jakékoliv nařčení z chyb a korupce odmítá.
Zdroj: Der Spiegel