Potenciál pro prudký ekonomický rozvoj Afriky je podle některých názorů omezený. Ovšem Soeren J. Henn a James Robinson na stránkách VoxEU připomínají Čínu, která ukázala, že takový rozvoj může přijít náhle a nečekaně. Jeho pilířem přitom mohou být „společenská aktiva“, která nemusí být na první pohled zřejmá. Co by jimi mohlo být v případě Afriky?
Vědci tvrdí, že jejich výzkum ukazuje na tři možné pilíře afrického boomu. Upozorňují, že Afrika má sice za sebou staletí ekonomických problémů, ale Čína měla v roce 1978 za sebou také asi 200 problematických let. Sužovaly ji občanské války, kolapsy státní správy, v zemi ve skutečnosti vládli místní panovníci, pak přišla komunistická a kulturní revoluce. Přes všechny tyto „kalamity“ se ale ukázalo, že existují společenská aktiva, na kterých lze postavit dlouhodobý hospodářský boom.
Afrika má podle vědců taková aktiva také a první se dokonce podobá tomu čínskému. V Africe je totiž společnost „založena na tom, co kdo dokázal.“ Což je systém podobný čínské meritokracii. Data totiž například ukazují, že Afrika je místem s nejvyšší společenskou mobilitou na světě. A lidé tu jsou ohledně této mobility nejoptimističtější na světě.
V Africe tedy například příjmy rodičů neslouží jako významný ukazatel příjmu jejich dětí. Opačná situace nízké společenské mobility vládne třeba v Jižní Americe. Afrika je známá jako zkorumpované místo, ale podle vědců jde o klišé. Data z World Value Survey například ukazují, že u Afričanů je úspěch mnohem více založený na vlastní práci než na „štěstí a známostech“. Názory jsou podle vědců v této oblasti podobné jako v USA a předávají se z rodičů na děti.
Druhým společenským aktivem je „skepse vůči autoritám“. Afrika se v tomto ohledu odlišuje například od některých asijských zemí a více se podobá západním liberálním společnostem. Tedy zemím, kde lidé počítají s možností zneužití politické moci. Tato skepse podle vědců samozřejmě nebrání tomu, aby byla moc v afrických zemích skutečně zneužívána. Může ale sloužit jako základ k vybudování systému, kde bude toto zneužívání složité podobně, jako tomu bylo s ústavou Spojených států.
Do třetice vědci tvrdí, že africká společnost je značně kosmopolitní. Ukazuje se to i na tom, že v řadě afrických zemí je výraz pro cizince stejný jako pro hosta a jde o výsledek historie, kdy se lidé museli vypořádat s mnoha rozdíly v jazycích, kulturách a podobně. Vědci nicméně poukazují na řadu překážek, včetně toho, že třeba na rozdíl od Číny nemá Afrika společnou státní autoritu s jednotnými zákony a normami, jednotnou kulturu či historii. Ovšem Afrika má ve srovnání s Čínou také své výhody.
Zdroj: VoxEU