Steve H. Hanke poukazuje na stránkách Cato institute na „ekonomické utrpení“, které má často formu vysoké inflace a nezaměstnanosti. Z něj se často daří dostat díky ekonomickému růstu a řadu zemí světa lze porovnat právě podle toho, jak vysoký je „index ekonomického utrpení“. Ten začal sestavovat Artur Okun již v šedesátých letech. Tehdy šlo o prostý součet míry inflace a nezaměstnanosti, později index modifikoval Robert Barro z Harvardu a Hanke používá vlastní upravenou verzi.
Hanke konkrétně pracuje se součtem inflace, nezaměstnanosti a bankovních sazeb. Od tohoto součtu odečítá tempo růstu produktu na hlavu. Pokud tedy roste uvedený součet, znamená to horší ekonomické podmínky, čím vyšší je ale růst HDP, o to lepší by mělo být prostředí. Konkrétní hodnoty počítané ekonomem pak ukazují, že nejlépe je na tom ve světě Guyana. Růst produktu na hlavu zde totiž v roce 2020 dosáhl neuvěřitelných 25,8 % a její celkové skóre je tak negativní. Příčina je zřejmá – těžba z nově objevených nalezišť ropy.
V Guyaně konkrétně panuje téměř 12% nezaměstnanost, inflace se pohybuje kolem 1 % a sazby leží na necelých 10 %. Druhou nejlepší zemí je Tchaj-wan, kde se nezaměstnanost nachází na téměř 4 %, inflace na 0,1 % a sazby na 2,5 %. Proti tomu stojí růst produktu na hlavu ve výši 3,8 %. Celkové skóre tak leží na hodnotě 3,8, zatímco u Guyany na -3,3. A třetí Katar jej má ve výši 5,3.
Na druhém konci spektra nalézáme Venezuelu, a to již po dobu pěti let. Hanke píše, že jde o zkorumpovanou socialistickou zemi orientující se na ropu, o jejíž slabých stránkách se obecně ví. V roce 2020 došlo ale k nemalým změnám. Inflace se snížila z více než 7 tisíc procent na necelých čtyři tisíce procent. Nezaměstnanost se ale zvýšila z 24 % na 50,3 %. Sazby zůstaly přibližně stejné, produkt na hlavu klesl o 30 %. Zimbabwe se dostalo na druhou nejhorší příčku, výrazně k tomu přispívá jeho hyperinflace. Hanke dodává, že ta je v této zemi dlouhodobým jevem, krotit se ji snažila dolarizací, která nastala v roce 2009. I od této politiky ale bylo nakonec upuštěno a vše se vrátilo do starých kolejí.
„Je bezpochyby lepší být spokojený než nešťastný. Artur Okun před padesáti lety odhadl, že index utrpení by mohl být vhodným nástrojem pro měření toho, jak dobře se lidé mají. Vhodný proto, že politici vědí, že se ve svých funkcích udrží, jestliže budou mít podporu veřejnosti. A co bude tuto podporu vytvářet? Zdravá ekonomika,“ míní Hanke.
Zdroj: Cato Institute