Známý ekonom a autor učebnic ekonomie Greg Mankiw na svém blogu píše, že již dlouho považuje za nejlepší řešení změn klimatu daň z uhlíku. Ekonom ale podle svých slov zároveň chápe, že političtí vůdci nemají potřebnou kuráž na zavedení takového nástroje. Proto jdou cestou alternativ a Mankiw popisuje, jak se taková cesta může zvrhnout.
Ekonom poukazuje na plán americké vlády, který bývá nazýván Built Back Better, tedy BBB, a který se týká rozsáhlých investic do infrastruktury a řady pobídek souvisejících se změnou energetické struktury. Mankiw píše, že BBB „se nezaměřuje jen na změny klimatu, ale bohužel i na omezení konkurence na trhu práce a omezení mezinárodního obchodu.“ Na základě čeho k takovému názoru dospěl?
Mankiw poukazuje na to, že v rámci celého plánu se počítá i s daňovými úlevami spojenými s nákupem elektromobilů. Konkrétně by měly dosáhnout 8 000 dolarů v případě, že vůz je vyroben v americké továrně, která nemá organizované odbory. Pokud je ale má, úleva by měla dosahovat 12 500 dolarů. A to není vše: Úleva by se snížila o 500 dolarů, jestliže baterie vozu nebude vyrobena ve Spojených státech.
Mankiw k tomu píše, že takový postup v první řadě ignoruje řešení, které je z ekonomického hlediska nejlepší. Tedy environmentální zdanění uhlíku. Je tedy přijato jen druhé nejlepší řešení, které je pak ještě zhoršováno tím, že na něj jsou nalepeny dodatečné podmínky. Jak bylo uvedeno, ty podle Maniwa zhorší konkurenci na trhu práce (provázanost daňových kreditů s odbory) a mezinárodní obchod (preference domácí produkce).
Mankiw již dříve poukazoval na to, že podle průzkumu veřejného mínění od WSJ se většina Američanů domnívá, že je důležité omezit spotřebu paliva v automobilech. Ale jen asi 5 % tázaných podporovalo vyšší zdanění jízdy v automobilech. Naprostá většina hovořila o podpoře alternativních pohonů a zákonných standardů týkajících se spotřeby paliva.
Ekonom k tomu píše, že v demokraciích není ekonomická politika nastavena ekonomy, ale veřejností. A poukazuje na práci Bryana Caplana, který v jedné své knize hovoří o mýtu racionálního voliče a důvodech, proč je v demokraciích vybírána špatná ekonomická politika. Caplan tvrdí, že voliči obvykle podporují politiku, která je horší, než kdyby byla založena na pouhé nevědomosti. Je tedy v průměru horší, než kdyby zhruba polovina rozhodnutí byla dobrá a druhá špatná, protože voliči podle Caplana drží systematicky pomýlené názory ohledně toho, jak ekonomika funguje.
Politici si tak mohou být vědomi toho, jaké je optimální řešení dané situace, ale jelikož jim jde o přízeň voličů, kteří situaci nerozumí, je schválena politika, která má do optima daleko. Podle Mankiwa je příkladem právě snaha o snížení emisí. Politici podle něj možná dobře rozumí argumentům hovořícím pro vyšší zdanění emisí a proti alternativám včetně přímé podpory vybraných odvěví či firem. Nicméně veřejnost smýšlí jinak a politiky zajímá hlavně její přízeň.
Zdroj: Blog Gregoryho Mankiwa