Podle JPM "nedostatky na straně nabídky narůstají stejně jako uvědomování si napjaté situace na trhu". Podle OPEC jsou řešením "výrazně vyšší investice do těžby"..."protože země OPEC v minulosti málo investovaly"... JPM dále říká, že "nedostatečné investice se nevyhnuly ani ropnému sektoru v USA, který do OPEC nepatří, ale nevyhnuly se ani jiným států vypořádávajícím se z covidu"... "Významné těžební země z OPECu jako SA a SAE dlouho tvrdí, že příliš rychlý odklon od fosilních paliv nepříznivě ovlivní globální ekonomiku a zhorší životní podmínky těch nejchudších" /// OPEC jsou: Alžír, Angola, Gabun, Irák, Írán, Kongo, Kuwait, Lybie, Nigérie, Rovníková Gvinea, Saudská Arábie, SAEmiráty, Venezuela. Podíl OPEC na produkci ROPY globálně v číslech: 1990=34%, 2008=43%, 2020=35%. Globální produkce ropy mezi 2008-2020 klesla o -1,4%, produkce OPEC klesla 5x víc = minus -8%, podíl OPEC na globálním trhu se tak vrátil na úroveň roku 1990 = rétorika "zhorší životní podmínky těch nejchudších"... (Pro srovnání produkce za stejné období 2008-2020 z TOP10 producentů ropy další země: Rusko +1,9%, Čína +2,3%, Brazílie +61,9%, Kanada +63,5%, USA +128,5%, S.A. minus -1,2%, Irák +79,3%, Kuwait minus -10,0%, Írán minus -52,3%, další země OPEC Alžír minus -30,8%, Angola minus -37,4%, Gabun minus -13,9%, Libya minus -77,0%, Nigeria minus -19,3%, Rovníková Gvinea minus -58,8%, SAEmirates +11,0%, Venezuela minus -81,0%). Od r. 2008 si velmi polepšily USA, Canada, Brazílie, Irák, stagnovaly S.A., Rusko, Čína, SAEmirates a všechny ostatní země z TOP10 nebo OPEC si pohoršily moc nebo kriticky moc. /// Pro kontext je potřeba vědět, kdo je v TOP10-OIL r.2020: 1.USA (=17% globální produkce), 2.Rusko 12,4%, S.A. 12,3%, Kanada 6,2%, Irák 4,9%, China 4,7%, SAE 4,2%, Brazil 3,7%, Kuwait 3,2%, Írán 3,1%, zbytek světa =28,3%. /// Podle popisu JPM tedy skutečně platí teze "o nedostatečných investicích OPEC v minulosti" (pokles -8%), ovšem tezi o nedostatečných investicích v USA(vč.Kanady) lze brát pouze jako sebekritickou nespokojenost premianta s růstem jeho globálního podílu jen o +41%!! 1990-2020 (za období 2008/2020 dokonce +108%!!, tj. kapacity dostačující, produkce podle výše tržní ceny). /// Nelze si nevšimnout dalších souvislostí: když v roce 1990 válka v Zálivu (Irák-Kuwait) způsobila v následujícím r.1991 výpadek globální produkce minus -5%!!!! od těchto 2 zemí (viz. srovnání 1973 ropný šok - kartel OPEC cílený pokles produkce o 5%, tj. globálně méně než 5%), byl výpadek v 1991 celým svým objemem promptně neutralizován zvýšením produkce S.A.(+28%p.a.)+Venezuely(+13%p.a.) = tehdy objektivně existovaly volné kapacity produkci okamžitě navýšit = tedy v případě vypuknutí lokálního válečného konfliktu a výpadku na světových trzích. Nyní v roce 2022 podle čísel z r.2020 produkce ropy Ruska na globální produkci od r.2008 trvale osciluje okolo 13%, ačkoliv v r.1990 činil podíl Ruska na globálu o třetinu víc =17%. Přes nárůst podílu USA na globálu 1990/2020 z 12% na 15,4% resp.17%, podle rozličných zdrojů, podíl Ruska na globálních dodávkách ropy je dlouhodobě velmi významný. /// Geopoliticky by hypoteticky akutní výpadek dodávek ruské ropy z trhu kvůli sankcím poškodil Rusko nižším příjmem z fosilu, ovšem na druhé straně by poškodil všechny ekonomiky závislé na zpracování ropy vyššími cenami (inflace), bylo by to "fifty-fifty". Hypoteticky dalším levelem by byla možnost substituce: Rusko by mohlo "určitou část" dodávek ropy přesměrovat ihned do Číny, která je hladová. Na druhé straně substitut hypoteticky vůbec neexistuje, k tomu nižší než očekávané tržby do China = pokles HDP advanced economies... JPM v této souvislosti tedy hodnotí napjatost trhu zastřene ale správně. /// V Evropě poslední 3 měsíce rezonuje téma invaze. Rusko je pod mimořádným tlakem NATO, USA a demokratických režimů v podobě uvržení dalších "likvidačních" sankcí. V Rusku ještě nikdy nebylo ani zdaleka tak dobře jako dnes (a kdykoliv v minulosti) v demokratických režimech, i v China je už dnes lépe (města). Naproti tomu demokratické režimy jsou zvyklé dlouhodobě trvale zvyšovat blahobyt úplně všech svých občanů minimálně svobodou cestování, svobodou práce, svobodou říkat svůj názor, svobodou pohybu kapitálových statků, celkově "svobodou" s přívlastkem "každý za svoje vlastní" a všichni občané to podporují a chtějí. /// Závěr: celá demokratická Evropa mluví o růstu cen energií, orientuje se prioritně na konečného spotřebitele a vlády se snaží bránit inflačnímu růstu životních nákladů umělými nařízeními. Norové jsou vysmátí, jsou jediní vysmátí protože jako jediní dokázali našetřit z dobrých časů na časy horší byť díky ropě, dnes jim tuto přidanou hodnotu směněnou za jiné statky nikdo nevezme, snad pouze pokles akciových trhů něco z aktiva ukrojí, ale všem ostatním též... Další evropské země kromě Německa jsou jakoby na širém oceánu vystaveny napospas živlům a konkurenční kontinenty včetně UK se třepou na navýšení globálního tržního podílu. Ačkoliv se evropská mediální rétorika zaměřila na "závislost na plynu", podle čísel uvedených v první části textu se nejspíš jedná o dosud nezveřejněný souboj nad globální kontrolou fosilních zdrojů, neboť ty čisté zdroje se generují až díky fiskálním stimulům, tj. daněmi (přímo) a inflací (nepřímo). Všichni mluví a píší o plynu, ale vlastně se jedná o tenzi na ropě... Malé veřejné tajemství o novodobé studené válce prostřednictvím energetické soběstačnosti za importované ceny (vlastní produkce je jen účetní operace, nikoliv cash).../// měnový efekt netřeba zmiňovat, nakupovar fosily za USD umocňuje inflaci všem, kdo nejsou EUR, JPY. Čínský a vietnamský dong je dlouhodobě stabilní a CZK posiluje, jinak směnný kurz trápí všechny ostatní i při cenové stabilitě, která je ovšem momentálně velmi turbulentní
Mudr.c
