Podceňovaná diverzifikace

Credit Suisse Research Institute každým rokem publikuje analýzu Global Investment Returns Yearbook. A jak na stránkách The Conversable Economist poukazuje ekonom Tim Taylor, ta letošní obsahuje i dodatečnou kapitolu zaměřenou na téma diverzifikace. Ta na začátku tvrdí, že podle běžně přijímaného názoru slušnou diverzifikaci poskytuje již relativně nízký počet akcií mezi 10 – 20. Ale je to trochu jinak. 

Credit Suisse Research Institute tvrdí, že i v portfoliu obsahujícím 100 akcií se objevuje relativně vysoké nesystematické riziko. Tedy riziko, které by šlo odstranit přidáním dalších akcií. Jiné studie přitom ukazují, že řada investorů drží velmi koncentrovaná portfolia. Jeden z průzkumů ukazuje, že u amerických retailových investorů to jsou v průměru 4 akcie. Jen 5 % z nich drží více než 10 akcií. Míra nedostatečné diverzifikace je pak nejvíce patrná u mladých lidí s nižším vzděláním a příjmy.

Většina amerických akcií má podle studie dlouhodobou návratnost pod návratností amerických vládních dluhopisů. A návratnost celého trhu je tažena zejména několika málo výjimečnými firmami a akciemi. Nejde přitom o jev specifický pro Spojené státy. Podobné je to i v jiných zemích. I zde je celková návratnost akciového trhu nad návratností dluhopisů, ale tuto návratnost zajistí relativně nízký počet firem, zatímco většina akcií generuje návratnost nižší. 

Skepticky ale studie hodnotí mezinárodní diverzifikaci. Přesněji řečeno hodnotu, kterou za posledních několik desetiletí měla pro americké investory. Řada velkých amerických firem přitom generuje významnou část svých tržeb v zahraniční a jejich vlastnictví tak poskytuje určitou formu mezinárodní diverzifikace. Studie také tvrdí, že v posledních letech se výrazně posunula korelace mezi akciemi a dluhopisy. Po většinu dvacátého století byla totiž korelace pozitivní, ale po roce 2000 se začala posouvat do negativních čísel. Což znamená větší potenciál pro vzájemnou diverzifikaci. 

Proč se korelace mezi akciemi a dluhopisy změnila? Autoři studie zmiňují jako možné důvody častější krize a korekce akciového trhu, stabilnější a celkově nižší inflaci po roce 2000 či uvolněnější monetární politiku. Celkově existuje řada teorií, ale žádná neposkytuje celkové a uspokojivé vysvětlení. Ti, kteří to o své teorii tvrdí, „spíše nahrazují jednu záhadu jinou.“ 

Zdroj: The Conversable Economist, Credit Suisse Research Institute