Tím, že Evropská centrální banka zvýšila sazby o 50 bazických bodů, se nevzdala svého cíle postupného zvyšování. Tato postupnost totiž neznamená, že by měla být „velmi pomalá“. Pro Bloomberg to uvedl guvernér italské centrální banky a člen vedení ECB Ignazio Visco. ECB bude podle něj stále postupovat „krok za krokem“. Zmíněný růst sazeb odrážel vyšší než očekávanou inflaci, která tlačila reálné sazby dolů.
Trhy podle ekonoma kroku ECB dobře porozuměly a nedošlo tak k žádné větší reakci. Rozhodnutí o růstu sazeb o 50 bazických bodů „nebylo složité“. I když ECB předtím indikovala, že sazby porostou jen o 25 bazických bodů, změnu si vyžádala přetrvávající vyšší inflace. Visco to spojuje s konfliktem na Ukrajině a následně vysokými cenami energií včetně elektřiny. ECB proto nyní „na cestě k normalizaci sazeb“ udělala větší pokrok, než bylo původně očekáváno.
Visco míní, že v Evropě nejsou známky přílišných poptávkových tlaků a ECB se snaží zabránit tomu, aby ceny energií a současná inflace rozjely spirálu vyšších mzdových tlaků a rostoucí inflace. „Nezdá se mi, že by se to vymklo z ruky,“ dodal ekonom. K tomu zmínil antifragmentační nástroj, oficiálně nazvaný Transmission Protection Instrument (TPI), který chce ECB používat jako prevenci proti přílišným tlakům na dluhopisových trzích některých zemí eurozóny. To podle Visca neznamená jen Itálii, ale každou zemi, která by program mohla potřebovat.
Ekonom následně poukázal na to, že eurozóna nemá fungující bankovní unii, pokulhává i unie kapitálových trhů, o fiskální unii nemluvě. Takže ECB nemá „v makroekonomickém rámci silnou protistranu“. Visco byl pak tázán na to, co by se stalo v případě, že by rizikové spready Itálie rostly kvůli politické situaci v zemi. Bankéř odpověděl, že podle něj se nyní spready u italských vládních dluhopisů nacházejí nad úrovněmi, které by odpovídaly čistě makroekonomické situaci. Dodatečné riziko pramení z nejistoty ohledně další vládní politiky.
Prioritou Itálie by podle ekonoma mělo být dosažení vyššího tempa růstu, než jakého její ekonomika dosahovala během posledních zhruba patnácti let. U vládního zadlužení také není hlavním problémem samotná fiskální situace, ale utlumený růst. Visco k tomu dodal, že kdyby Itálie během posledních patnácti let rostla podobným tempem jako před tímto obdobím, poměr vládních dluhů k HDP by byl nyní znatelně pod 100 %. Italská vláda by tak při stanovení své politiky měla mít výše uvedené na paměti a jejím cílem v ekonomické oblasti by mělo být zejména zvýšení tempa růstu, míní ekonom.
Zdroj: Bloomberg