Fed musí opustit některé prvky své politiky a srovnat tržní očekávání. Jackson Hole nabízí příležitost

Závěr týdne opanují centrální bankéři a nová data zůstanou v jejich stínu. Už během včerejška jsme zaznamenali několik vystoupení zástupců Fedu. Mířila vesměs jestřábím směrem, což jen potvrdil večerní komentář Jamese Bullarda. Ten se drží svého postoje, tedy že by Fed měl zvednout sazby už letos na 3,75-4,00 procenta a utahovat politiku více s předstihem. Finanční trhy podle Bullarda podceňují riziko trvalejší inflace.

Bankéři nejen z Fedu, ale i dalších centrálních bank, se už sjeli v Jackson Hole, kde začíná hlavní program. Někteří z nich mají promluvit ještě před vystoupením Jeroma Powella v 16 hodin, další přednášky jsou potom naplánované i na zítřek. Je však přirozené, že na šéfa Fedu bude mířit daleko největší pozornost.

Protože toto symposium má představovat i dlouhodobější vize, dávalo by podle nás smysl, aby toho Fed využil a opustil některé dosud využívané prvky své politiky. Prvním z nich je celkový rámec, jenž se dočkal revize v roce 2020 a kterým se Fed přihlásil k cílování průměrné inflace v horizontu několika let namísto pevného sledování 2procentního cíle. Samozřejmě to bylo myšleno tak, aby mohl držet volnější politiku, když byla inflace nízká. Jenže dnes je cílování průměru prakticky nemyslitelné. Aby srazil průměr inflace z aktuálních hodnot na 2 procenta, musel by Fed držet inflaci dlouho hodně dole a dusit ekonomiku, což je politicky neprůchodné.

Druhým prvkem politiky, který je třeba odstranit, je poskytování výhledu pro sazby, tedy forward guidance. Také tento nástroj byl uveden v zájmu zvednutí inflačních očekávání, ale otočil se proti centrální bance. Když inflace začala stoupat, byl Fed příliš dlouho v sevření svých předchozích závazků. V podstatě se ústup od forward guidance už děje, když v komentářích ubývají obvyklé pasáže a Fed si nechává více otevřených možností v závislosti na nových datech a situaci. Z tohoto důvodu také nečekáme, že dnes Powell bude konkrétní ohledně velikosti zvýšení sazeb v září.

Třetí věc je předstihová reakce měnové politiky a i v tomto ohledu Fed v minulosti učinil opatření směrem ke zvýšení inflačních očekávání. Namísto nastavení politiky podle výhledu chtěl na budoucí inflaci reagovat až ve chvíli, kdy už bude vidět v datech. Nečekáme, že by se tohoto principu Fed rovnou zřekl, neboť na tom podle nás nepanuje velká shoda ve výboru, ale bylo by to vhodné. Měnová politika funguje s velkým zpožděním a protiinflační kroky podle nás má smysl učinit co nejrychleji. Navíc, dovedeno do důsledku by během poklesu inflace měl Fed zrcadlově čekat s uvolněním politiky, až data potvrdí inflaci na cíli. K tomu téměř určitě nedojde.

Pro obchodování na trzích nejsou výše uvedené body až tak důležité jako nejbližší výhled pro sazby (ačkoli to samozřejmě souvisí). Jak bylo uvedeno, nečekáme jednoznačný signál, o kolik sazby stoupnou na zářijovém zasedání. Nepouštěli se do toho bankéři s poměrně vyhraněnými názory, nebude se do toho pouštět ani Powell. Směrem k trhům se však pro něj rýsuje úkol, kterého by se zhostit mohl. Jde o tržní očekávání, že po dosažení vrcholu sazeb velmi rychle dojde k obratu směrem dolů.

Řada zástupců Fedu sice ve svých prohlášeních už silně naznačila, že by sazby naopak měly na vrcholu setrvávat, ale investoři jim moc nevěří a očekávaná trajektorie sazeb tedy na příští rok zůstává stočená směrem dolů. Ujištěním, že inflace je naprostá priorita, že si Fed chce být jist jejím útlumem a že rychlý obrat v politice a priori neplánuje, by Powell získal větší kontrolu nad očekáváními, a tedy i tržními finančními podmínkami v ekonomice. Jackson Hole, na kterou jsou během prázdnin upřeny všechny zraky, mu k tomu dává dobrou příležitost.