V USA se po bankovní mini-krizi pomalu usazuje zvířený prach a únorová inflační data jsou venku. Nastal tak čas si říct, jak zrevidovat výhled na úrokové sazby Fedu...
Předně hned na počátku je třeba si uvědomit, že pokud by o víkendu nezkrachovaly dvě americké banky, tak se dnes o revizi politiky Fedu vůbec nebavíme a trpělivě čekáme na to, až příští středu večer americká centrální banka zvedne sazby o 50 bazických bodů a publikuje velmi jestřábí prognózu. Únorová americká inflační data totiž sice uklidnila situaci v tom smyslu, že skutečnost byla blízko tržním odhadům, ale jinak to nebylo vůbec veselé čtení.
Například pokud se podíváme na jádrovou inflaci očištěnou o bydlení a volatilní ceny ojetých automobilů, tak tato důležitá inflační složka rostla meziměsíčně o vysokých 0,4 % (bereme-li v úvahu sezóně očištěná data). Nejenže jde v tomto případě o nejrychlejší růst tohoto cenového subindexu za posledních šest měsíců, ale navíc přepočítáno na roční bázi to implikuje, že ta část inflace, kterou by Fed mohl kontrolovat, roste okolo 5 %. A to samozřejmě není v souladu s dvouprocentním inflačním cílem.
Nicméně politika Fedu není jen o naplňování cíle cenové stability. Vedle dalšího cíle v podobě plné zaměstnanosti, je zde i klíčový cíl finanční stability. Ta pokud je ohrožena, tak začíná být automaticky nadřazena ostatním dvou cílům. Z tohoto důvodu trh správně zcela odmazal možnost, že by Fed příští týden zvýšil sazby o +50bps. Nyní půjde o to, zda-li se situace v americkém finančním sektoru natolik uklidní, aby se vytvořil prostor zvýšit úroky alespoň o +25bps.
My sázíme na další zklidnění, a tudíž na to, že Fed si bude chtít zachovat “proti-inflační” tvář a sazby zvýší. Díváme-li se pak alespoň do druhého kvartálu, tak (jádrová) inflace zůstane velmi vysoko, přičemž vykazovaný růst (za 1. kvartál) bude rovněž silný, což bude centrální banku nutit k tomu, aby v cyklu zvyšování sazeb ještě pokračovala. Velmi pravděpodobné je tudíž podle nás i zvýšení sazeb Fedu ještě o dalších +25bps na počátku května. Další výhled je však podle nás velmi nejistý, a to oběma směry (tedy nahoru i dolů). Jinak řečeno - terminální sazbu Fedu v tomto cyklu vidíme aktuálně na úrovni 5,0 - 5,25 %. V dubnu či spíše v květnu si bude dobré toto cvičení zopakovat a říci si co dále.
TRHY
Koruna
Koruna sice včera otestovala hranici 23,80 EUR/CZK, zmírnění napětí v americkém finančním sektoru a s tím spojený pokles rizikové averze však přinesly jistou úlevu i na korunový trh. Na druhé koleji tentokrát zůstala domácí makro data, konkrétně výsledek lednového maloobchodu, který dopadl mírně lépe, než se čekalo – meziročně sice pokračuje propad reálných tržeb (-7,7 %), ale v meziměsíčním srovnání byl vykázán mírný růst (+0,3 %), což může být první vlaštovka stabilizace spotřeby domácností. Dnes přijdou na řadu výrobní ceny za únor, které naznačí sílu cenových tlaků v primárních okruzích.
Eurodolar
Americké regionální banky se včera sice zotavovaly, ale dolaru se i tak nedařilo. Ostře sledovaná inflační data byla blízko očekávání trhů, což přineslo spíše úlevu. Americká výnosová křivka však žije v obrovském napětí a navzdory vysoké jádrové inflaci se již nevrací ke scénáři agresivního Fedu.
Pozornost se tak pomalu přesouvá k ECB, která by zítra měla zvyšovat úrokové sazby. V reakci na americké finanční otřesy některé evropské banky přestaly počítat s tím, že by ECB setrvala u záměru zvýšit sazby o 50 bazických bodů. My si to však nemyslíme, výhled na terminální úroveň depo sazby v tomto cyklu jsme redukovali níže.