Na finančních trzích se traduje: „Kdykoli šlápne Fed na brzdu, někdo proletí čelním sklem. Jen nikdy nevíte, kdo to bude.“ V posledních dvou týdnech jsme se dozvěděli, že těmito nešťastníky se staly některé regionální banky v USA, zatímco v Evropě došlo na dlouhodobě problémovou Credit Suisse. A vzhledem k tomu, že hlavní centrální banky dále pokračují v nejagresivnějším cyklu zpřísňování měnové politiky za poslední čtyři dekády, se nemusí jednat o výčet konečný.
To minimálně implicitně potvrzuje i pohled na americký peněžní trh, který již nepočítá s dalším zpřísněním měnové politiky; naopak v tomto roce kalkuluje s poklesem sazeb o 75 bps, v příštím roce pak dalších 100 bps. To je ve významném rozporu s výhledem Fedu a středečními slovy Jeroma Powella, dle něhož se letos s poklesem sazeb nepočítá. Zásadní nejistota však panuje ohledně dopadu aktuálního finančního napětí na ekonomiku – to by mělo vést k přísnějším finančním podmínkám a za centrální banku vlastně část boje s inflací odpracovat. Trh je však zjevně pesimističtější nejen, co se týče negativních dopadů na americkou ekonomiku, ale i možného rizika další eskalace napětí.
V Evropě se mezitím debata stáčí zpět k inflačnímu problému, přičemž z posledních komentářů centrálních bankéřů (včetně šéfky ECB Christine Lagarde) je zjevná rostoucí odhodlanost dále zpřísňovat měnovou politiku. Ta pramení z přesvědčení, že bankovní sektor v eurozóně je natolik stabilní, že pro ECB nebude problém dále zvyšovat úrokové sazby. A pokud by některé problémy vypluly na povrch, centrální banka má dostatek nástrojů, jak do systému dodat likviditu. S tímto názorem v zásadě souzní i eurová výnosová křivka, která postupně přeceňuje výhled na vrchol sazeb až do blízkosti 3,5 %.
Zatímco v případě Fedu předpokládáme již jen symbolický posun sazeb směrem vzhůru, od ECB očekáváme razantnější zpřísnění měnové politiky do pásma 3,5 - 4,0 %. Samozřejmě to vše za předpokladu, že neuvidíme novou epizodu finančních turbulencí. A to popravdě nemůže vůbec nikdo vyloučit, neboť vyšší sazby jednoduše zvyšují riziko, že se něco dalšího „pokazí“. Pokud by koneckonců měla být historie vodítkem, pak platí, že cykly zvyšování sazeb typicky nekončí spořádaným zpomalením ekonomiky (hladkým přistáním), ale daleko častěji tvrdým nárazem…
TRHY
Koruna
Koruna během včerejší seance dále svižně posilovala a obchodování zakončila až u hranice 23,60 EUR/CZK. Vodou na mlýn byl opět vývoj na hlavních trzích, kde přetrvává relativně solidní nálada, která dodala impuls širší paletě rizikových aktiv. Česká měna se tak již nachází na úrovni, na které se obchodovala před propuknutím finančních turbulencí, respektive pádem americké banky SVB. To je důležité pro ČNB vzhledem k blížícímu se měnově-politickému zasedání – opětovně silná koruna totiž žádoucím způsobem zpřísňuje měnové podmínky v tuzemské ekonomice, aniž by ČNB musela zvyšovat sazby.
Eurodolar
Dolaru se včera podařilo umazat část ztrát, které mu přivodilo středeční zasedání Fedu. K ziskům dolaru přispěly (opět) velmi silné týdenní statistiky z amerického trhu práce (nové žádosti o podporu klesly), které indikují, že trh práce je stále velmi utažený a americké ekonomice se daří. To koneckonců dokumentuje i náš nowcast alias Stopař pro americký růst. Ten predikuje, že by ekonomika mohla v prvním čtvrtletí růst o 2,3 % mezikvartálně anualizovaně.
Stejně jako Fed a minulý týden ECB, tak ani švýcarská, respektive britská centrální banka se nezalekly problémů ve finančním sektoru a v souladu s očekáváním zvedly oficiální úrokové sazby. Zatímco Bank of England zvedla úrokové sazby ze 4,0 % na 4,25 %, tak švýcarská centrální banka z 1,00 % na 1,50 %. Libra ani švýcarský frank nedokázaly z rozhodnutí příslušných centrálních nic vytěžit, neboť zvýšení úroků bylo očekávané.