Život na evropském kontinentě byl dlouho předmětem závisti cizinců, zejména kvůli stylu označovanému jako umění žít. Nyní však rychle ztrácí svůj lesk, protože kupní síla Evropanů se postupně snižuje. Francouzi jedí méně foie gras a pijí méně červeného vína. Španělé šetří olivovým olejem. Finové jsou nabádáni, aby využívali sauny ve větrných dnech, kdy je energie levnější. Píše to americký ekonomický list The Wall Street Journal (WSJ).
Například spotřeba masa a mléka v Německu klesla na nejnižší úroveň za 30 let a kdysi rychle rostoucí trh s biopotravinami se propadl. Italský ministr hospodářského rozvoje Adolfo Urso v květnu svolal krizové zasedání kvůli cenám těstovin, které jsou tam oblíbenou základní potravinou. Jejich ceny se zvýšily o více než dvojnásobek celostátní míry inflace.
Současné potíže Evropy se vytvářely dlouho. Stárnoucí populace, která dává přednost volnému času a jistotě zaměstnání před výdělkem, přinesla léta nevýrazného růstu ekonomiky a produktivity. Pak přišel dvojitý úder v podobě pandemie nemoci covid-19 a vleklé ruské války na Ukrajině. Tyto krize narušily globální dodavatelské řetězce a způsobily prudký růst cen energií a potravin, čímž se zhoršily problémy, které se projevovaly desítky let.
Reakce vlád problémy jen prohloubily. Aby zachovaly pracovní místa, směřovaly své dotace především zaměstnavatelům. Když pak přišel cenový šok, tak spotřebitelé zůstali bez finančního polštáře. Naopak Američané těžili z levných energií a vládní pomoci určené především občanům, aby mohli utrácet.
V minulosti evropskému kontinentu mohl přijít na pomoc mohutný vývozní průmysl. Ale pomalé oživení v Číně, která je pro Evropu zásadním trhem, tento pilíř růstu podkopává. Vysoké náklady na energie a vysoká inflace na úrovni nevídané 50 let zhoršují cenovou výhodu zdejších výrobců na mezinárodních trzích a ničí kdysi harmonické pracovní vztahy. S oslabováním světového obchodu se stává slabinou Evropy také její silná závislost na vývozu, který u eurozóny tvoří asi polovinu hrubého domácího produktu (HDP) proti deseti procentům v případě Spojených států.
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se soukromá spotřeba ve dvaceti zemích eurozóny od konce roku 2019 po očištění o inflaci snížila asi o jedno procento. V USA, kde je trh práce v dobré kondici a příjmy domácnostní se zvyšují, soukromá spotřeba vzrostla téměř o devět procent. EU má nyní na celosvětových výdajích spotřebitelů podíl 18 procent, zatímco Amerika 28 procent. Před 15 lety připadala na EU i na USA zhruba čtvrtina z celkového objemu.
Tato bolest zasahuje i velkou část středních vrstev. V Bruselu, jednom z nejbohatších evropských měst, stáli nedávno večer učitelé a zdravotní sestry ve frontě, aby získali potraviny za poloviční cenu z korby kamionu. Prodejce Happy Hours Market shromažďuje v supermarketech potraviny s blížícím se datem spotřeby a inzeruje je prostřednictvím aplikace. Zákazníci si mohou objednat potraviny brzy odpoledne a večer si je vyzvednout za sníženou cenu.
"Někteří zákazníci mi říkají, že mohou díky nám jíst maso dvakrát až třikrát týdně," říká Pierre van Hede, když rozdával bedny s potravinami.
Podobné služby se objevují v celém regionu a propagují se jako způsob, jak snížit plýtvání potravinami a zároveň ušetřit peníze. Společnost TooGoodToGo byla založena v Dánsku v roce 2015 a prodává zbytky potravin z obchodů a restaurací. V celé Evropě má 76 milionů registrovaných uživatelů, což je zhruba trojnásobek počtu z konce roku 2020. V Německu nabízí "zachráněné" potraviny, včetně těch s prošlým datem spotřeby, ve svém internetovém obchodě firma Sirplus, která vznikla v roce 2017. Stejnou nabídku má firma Motatos, která vznikla ve Švédsku v roce 2014 a nyní působí ve Finsku, Německu, Dánsku a Británii.
Naopak výdaje za luxusní potraviny prudce klesly. Němci loni spotřebovali 52 kilogramů masa na osobu, což bylo o osm procent méně než v předchozím roce a nejméně od začátku výpočtů v roce 1989. I když to částečně odráží společenské obavy o zdravé stravování a životní podmínky zvířat, podle odborníků tento trend urychlily ceny masa, které v posledních měsících vzrostly až o 30 procent.
Nízké výdaje a špatné demografické vyhlídky snižují atraktivitu Evropy pro mnoho podniků - od spotřebitelského gigantu po impérium s luxusním zbožím , které čím dál větší část tržeb vytváří v Severní Americe. "Americký spotřebitel je odolnější než ten evropský," řekl v dubnu finanční ředitel společnosti Unilever Graeme Pitkethly.
Ekonomika eurozóny podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) za posledních 15 let měřeno v dolarech vzrostla přibližně o šest procent, zatímco americká ekonomika o 82 procenta. Podle zprávy, kterou tento měsíc vypracovalo nezávislé Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE), je průměrná země EU chudší v přepočtu na hlavu než jakýkoliv stát USA, s výjimkou států Idaho a Mississippi. Pokud bude současný trend pokračovat, bude v roce 2035 rozdíl mezi HDP na obyvatele v USA a v EU stejně velký, jako je dnes rozdíl mezi Japonskem a Ekvádorem, uvádí zpráva.
Slabý ekonomický růst a zvyšování úrokových sazeb zatěžují štědré evropské sociální státy, které poskytují oblíbené zdravotní služby a důchody. Evropské vlády zjišťují, že staré recepty na řešení tohoto problému jsou buď nedostupné, nebo přestaly fungovat.
Hlavní ekonom britské centrální banky Huw Pill v dubnu občany Británie varoval, že se musejí smířit s tím, že jsou chudší. Vyzval je také, aby přestali tlačit na zvyšování mezd. "Ano, všichni jsme na tom hůře," řekl a dodal, že snaha kompenzovat rostoucí ceny vyššími mzdami by jen podpořila další růst inflace.
Vzhledem k tomu, že evropské vlády musejí zvyšovat výdaje na obranu, a vzhledem k růstu nákladů na úvěry, ekonomové očekávají, že se budou zvyšovat daně. To zvýší tlak na spotřebitele. Daně v Evropě jsou přitom už teď v porovnání s ostatními bohatými zeměmi vysoké, odpovídají zhruba 40 až 45 procentům HDP ve srovnání s 27 procenty v USA. Američtí zaměstnanci si z výplaty odnášejí téměř tři čtvrtiny, když se vezmou v úvahu již zaplacené daně z příjmů a sociální zabezpečení. Naproti tomu francouzským a německým zaměstnancům zůstává jen polovina výplaty.
Chudnutí Evropy posílilo řady odborů, které na celém kontinentě nabírají desítky tisíc členů. Zvrátil se tak desetiletí trvající pokles členské základny. Vyšší organizovanost v odborech se však nemusí projevit v plnějších peněženkách členů. Mnoho zaměstnanců totiž upřednostňuje více volného času před vyššími příjmy, a to i ve světě, kde se spirálovitě zvyšuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Mnoho odborových svazů k tomu přihlíží a podporuje to. Největší německý odborový svaz IG Metall požaduje pro zaměstnance v kovoprůmyslu spíše čtyřdenní pracovní týden při zachování příjmů, než aby požadoval.