Zatímco americký Fed bude v tomto roce snižovat sazby pravděpodobně jen velmi ztuha, ECB by měla zahájit cyklus uvolňování měnové politiky již na svém červnovém zasedání. Podle některých komentářů z Rady guvernérů jde dokonce o hotovou věc. Z pohledu trhů je však zásadnější téma, jak významně si ECB dovolí divergovat od politiky Fedu na horizontu příštích 6-12 měsíců.
Při pohledu do zpětného zrcátka platí, že od vzniku eurozóny byl Fed v měnově-politických cyklech oproti ECB vždy napřed. Tentokrát to ale platit nebude. Ekonomiky Spojených států a eurozóny se totiž nacházejí v dramaticky odlišné fázi hospodářského cyklu; zatímco americká ekonomika stále nad očekávání svižně roste, eurozóna prochází delším obdobím stagnace. Od konce roku 2019 vzrostlo reálné HDP eurozóny ani ne o 4 %, americká ekonomika přidala k dobru více než dvojnásobek.
Viditelný rozdíl je také ve struktuře růstu, který se v Americe opírá o silnou domácí poptávku. Ta je v Evropě naopak stále utlumená vlivem negativního šoku do reálných příjmů, což se samozřejmě odráží i v odlišném inflačním vývoji. Evropský inflační příběh byl primárně nabídkový, díky čemuž celková inflace ale i její jádrová složky vykazují relativně nižší míru setrvačnosti oproti inflace za oceánem, kterou navíc poháněly masivní fiskální impulsy a extrémně napjatý trh práce.
Jinak řečeno, příznivější inflační výhled v eurozóně povede k odlišné měnově-politické reakci. Minimálně z pohledu peněžních trhů však nijak dramatické. Aktuálně trhy zaceňují cca 50 bps pokles sazeb v případě Fedu, u ECB pak v tomto roce počítají s 75 bps. Bez větších problémů si však lze představit i scénář výraznější divergence, už jen kvůli tomu, že v USA jsou rizika vychýlená spíše k přísnější měnové politice. Zásadní tak nakonec bude ochota ECB testovat případné limity rozevírající se úrokového diferenciálu mezi dolarem a eurem. Pokud bude dezinflace stále v běhu, ECB nemusí vadit proinflační impuls slabého eura, které může naopak podpořit vývozy a oživení v eurozóně.
Alternativou je scénář, že v mezičase začne americká ekonomika „konečně“ viditelně zpomalovat a ruku v ruce s tím zvolní i cenové tlaky, což by učinilo život centrálních bankéřů ve Frankfurtu podstatně jednodušším.
TRHY
Koruna
Koruna se na začátku týdne drží v těsné blízkosti hranice 25,00 EUR/CZK, kam se posunula po jestřábím měnově-politickém zasedání ČNB. Domácí makro kalendář dnes přinese výsledek průmyslu za březen, u kterého čekáme lehce lepší výsledek než trh. Z pohledu korunového trhu ale nepůjde o zásadnější impuls, a to i díky už zveřejněnému růstu HDP za první kvartál. Před zítřejším státním svátkem lze proto čekat poklidnější obchodování poblíž aktuální hladiny.
Eurodolar
Eurodolar se včera pokusil dostat blíže na dostřel hranici 1,08, ale nakonec zůstal pod ní. Včera zveřejněný kvartální mezibankovní průzkum týkající se úvěrových standardů v USA ukázal na další normalizaci, což nevyvolalo žádnou výraznější reakci.
Dnes nás zřejmě čeká další relativně nudná seance. Eurodolar nicméně musí po očku sledovat vývoj japonského jenu, který opět oslabuje a je možné, že se časem může dostavit další intervence Bank of Japan.
Regionální Forex
Zítra odpoledne zasedá polská centrální banka a všeobecně se předpokládá, že ponechá úrokové sazby beze změny. Hlavní referenční sazba NBP tak zůstane na úrovni 5,75 %, což implikuje relativně vysoké reálné úrokové sazby a tedy slušnou (pokračující) podporu pro zlotý.