Podle řady ekonomů ano, protože reálná mzda si dnes jenom kompenzuje prudké inflací tažené propady v letech 2022 a 2023. Lidově řečeno pracovníci dohánějí “ztracenou” životní úroveň. Problém je, zda nízké reálné mzdy jen nereflektují špatný výkon německé ekonomiky? Do jisté míry bohužel ano.
V delším období platí, že dynamika nominálních mezd by měla odpovídat zhruba dynamice produktivity práce. Cokoliv nad ní by se mělo projevit buď ve snížení ziskových marží podniků nebo ve vyšších cenách - nárůstu inflace. A německá produktivita práce zrovna moc optimismu pro mzdová vyjednávání nenabízí. Nejde přitom jen o dopady energetické krize a rozbité mezinárodní logistiky posledních let. Potíž se slábnoucí konkurenceschopností a produktivitou se Německa týká již od vypuknutí aféry Dieselgate na konci roku 2015. Od té doby produktivita vesměs stagnuje a oproti roku 2016 vzrostla jen o 4%. Pro německou inflaci rozumný růst mezd by tak neměl výrazně překonávat 2-2,5% (inflační cíl).
Je tady ovšem jedno ale. V Německu stejně jako jinde v Evropě včetně Česka v posledních dvou letech poměrně výrazně vzrostly ziskové marže podniků - jednak proto, že se podniky bály rozjezdu inflační spirály a zvyšovaly ceny “preventivně” i ve chvíli, kdy nerostly ceny vstupů. Současně také proto, že jim to stále “nefunkční” mezinárodní logistika často jednoduše dovolovala. Ať tak nebo tak, část ekonomů (včetně hlasů z ECB) může mít pravdu, když říká, že nadměrný růst mezd se zatím nemusí projevit v “nových inflačních tlacích”, ale může se jednoduše “zakousnout” do nadměrných ziskových marží.
To může být sice pravda, ovšem zisky podniků budou těžko absorbovat rychlejší růst mezd delší dobu - více let po sobě. Navíc bitva v největších odborových svazech jako IG Metal začne až na podzim a zaměstnanci požadují zvýšení mezd až o 7%. Těžko si představit, že takové nárůsty mezd čistě vstřebají “nadměrné zisky”. I proto bude ECB pravděpodobně na podzim bedlivě německá odborová vyjednávání sledovat. Happy endem pro všechny zúčastněné strany by bylo, pokud by se Němcům podařilo znovu nastartovat růst produktivity a německá ekonomika by si jednoduše rychlejší růst reálných mezd mohla dovolit.
*** TRHY ***
Koruna
Česká koruna nabírá na síle po té, co holubičí signály z Fedu poslaly dolar na globální scéně do defenzivy. Měnový pár se tak opatrně posunul zpět pod 25,20 EUR/CZK.
Vzhledem k absenci zajímavějších domácích impulsů předpokládáme dál obchodování pod taktovkou zahraničních trhů.
Eurodolar
Návrat apetitu po riziku spolu s přibývajícími holubičími signály z Fedu tlačí dolar do defenzivy, takže měnový pár EUR/USD se dostal již na dostřel hranice 1,11. Včera to byl prezident minneapoliského Fedu Neel Kashkari, který uvedl, že bilance rizik se posunula ve prospěch trhu práce, což otvírá (zářijovému) snížení sazeb.
Kalendář ekonomických událostí zůstává dnes praktický prázdný a tak eurodolar může setrvat ve vyčkávání na páteční vystoupení šéfa Fedu v Jackson Hole.
Akcie
Týden ve velmi negativním duchu zakončily akcie Pfizer. Kombinovaná vakcína mRNA covid-chřipka ve třetí fázi testování se bohužel nesetkala s předem stanoveným cílem, jinak řečeno selhala. Akcie reagovaly poklesem o více jak 1 % a po velmi slibném předchozím měsíci se opět navrátily k 50dennímu a 100dennímu klouzavému průměru. Naopak skvělý týden zakončený dalším růstovým dnem mají za sebou tentokrát akcie Nvidia, které dnes narostly o více jak 1 % a během jednoho týdne posílily o takřka 20 %.