Ekonom Timothy Taylor na stránkách The Conversable Economist píše o tom, co by bylo krásné v souvislosti s blížícími se americkými volbami. Jde v podstatě o jeho seznam priorit, kterým by se nově zvolení politici měli věnovat. Ale v mnoha případech tak nečiní, nebo to dělají způsobem, který je spíše kontraproduktivní. Taylor tedy píše:
Bylo by krásné, kdyby se dalo volit pro někoho, kdo chápe, že rostoucí rozpočtové deficity a vládní dluhy jsou skutečným problémem. A hodlá jej řešit. Současné návrhy týkající se snižování daní a vládních výdajů k takovému cíli při použití jednoduché matematiky nevedou. Bylo by také krásné, kdyby se dalo hlasovat pro někoho, kdo vnímá, že systém sociálního a zdravotního zabezpečení čelí vážným problémům na straně solvence.
Hezké by bylo i to, pokud by šlo zvolit někoho, kdo chápe, že inflace vzniká v případě, že se příliš mnoho peněz honí za příliš malým množstvím zboží a služeb. A že její hlavní příčinou nejsou hamižní prodejci a řešením není zasahování do chodu centrální banky. Stejně tak by bylo pěkné mít možnost hlasovat pro někoho, kdo nevěří v efektivitu vládních cenových limitů v oblastech, jako je zdravotní péče či nájmy.
Bylo by krásné, pokud by se dalo hlasovat pro někoho, kdo chápe problém s nedostatkem bydlení a jeho příčinu, která spočívá zejména v omezeních a regulaci na straně pozemků. Někoho, kdo si nemyslí, že řešením je finanční podpora potenciálních kupců a stavitelů a doufá, že taková podpora vše vyřeší.
Taylor by také uvítal větší vládní aktivitu v oblasti efektivního vzdělávání a podpory základního výzkumu a vývoje. Vláda by ale měla takovou podporu poskytovat tak, že dá řadě firem možnost ke konkurenci, a ne tak, že bude vybírat pár odvětví, jako například polovodiče či zelenou energii. Zralá na změnu je podle ekonoma i vládní politika na trhu práce, kde by místo výplaty podpory v nezaměstnanosti měla nastoupit politika zaměřená na aktivní hledání zaměstnání, rekvalifikaci a větší mobilitu.
Podle ekonoma by také bylo hezké, pokud by se dalo volit pro někoho, kdo si nemyslí, že se problém s uhlíkovými emisemi dá vyřešit dotacemi. A místo nich by podporoval program, který by „dal těmto emisím jasnou cenu“. K tomu by byl dobrý plán, který by bral v úvahu, že více než polovinu uhlíkových emisí vytváří země v pacifické části Asie a Čína generuje přibližně třetinu globálních emisí.
Taylor svou úvahu uzavírá s tím, že současní prezidentští kandidáti se podobným tématům často „v lepším případě vyhýbají, v tom horším přicházejí s pomýlenými návrhy na řešení.“
Zdroj: The Conversable Economist