Kapitalismus má jednu vadu, socialismus jednu „ctnost“…

Prý to byl pan Churchill, kdo řekl, že kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je oproti tomu vlastní jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy. Včera jsme se v souvislosti s úvahami o dalším vývoji ziskovosti amerických obchodovaných firem dívali na to, jak historicky vysoko se nachází podíl zisků na celkových příjmech. Což je něco, co úzce . souvisí s onou „vadou“, ale není to dnes naším hlavním tématem. Spíše se zaměříme na to, co je hlavní příčinou onoho historicky vysokého podílu a co by to mohlo implikovat k dalšímu vývoji?

McKinsey ve své studii mnou včera zmiňované jmenuje několik faktorů, které jsou v souvislosti s vysokým podílem zisků na příjmech obvykle zmiňovány. A pak provádí vlastní analýzu jejich důležitosti. Hlavními příčinami poklesu podílu práce na příjmech (růstu podílu zisků) od roku 1999 podle ní jsou:

- Supercykly a cykly boomu a propadu ekonomiky (33 procentní význam)
- Rostoucí odpisy a přesun směrem k nehmotnému kapitálu (26 procent)
- Efekt superhvězd a konsolidace (18 procent)
- Substituce práce kapitálem a technologiemi (12 procent)
- Globalizace a pracovní vyjednávací síla (11 procent)

Když to vezmeme od konce tak nyní je tématem spíše deglobalizace, lokalizace a podobně. Což by mělo trend v podílu zisků obracet, ale v McKinsey tvrdí, že to je nejméně důležitý faktor. Substituce práce reálným hmotným a nehmotným kapitálem a novými technologiemi bude kvůli AI a spol asi tématem velkým a alespoň zpočátku by mohla působit spíše dosavadním směrem. Zatím je to tedy cca 1:1.

Efekt hvězdných firem, konsolidace firem v odvětvích a podobné vlivy by podle mne také mohly dál působit směrem k vysokému podílu zisků na příjmech. Ona superhvěznost hodně souvisí s oněmi novými technologiemi. A tento technologický cyklus je atypický v tom, že jej alespoň prozatím netáhnou firmy nové, ale starší, velké. Otázkou sice je, zda nejde spíše o pokračování cyklu nastartovaného před dvěma, třemi desetiletími. Ale v dnešní souvislosti je to celkem jedno.

U vlivu rostoucích odpisů a přesunu k nehmotnému kapitálu jsem včera psal, že mi není úplně jasné, jak by zvedal podíl zisků na příjmech. Přesněji řečeno, dovedu si představit působení oběma směry. Každopádně v logice analýzy od McKinsey by tento faktor měl spíše dál pokračovat dosavadním směrem. Opět zejména pokud se nějakým způsobem budou naplňovat vize a mohutné investice spojené s AI a spol.

Nakonec tu je podle studie faktor nejvýznamnější a tím jsou cykly celé ekonomiky. Či spíše ty prudší, s prudkými změnami makroekonomického a odvětvového prostředí. Asi bych si netipoval, že tohle bude nejvýznamnější faktor, i v tom je pro mě studie zajímavá. Já bych k tomu dodal, že někdy od konce osmdesátých let probíhalo v řadě ekonomik tzv. Velké uklidnění. Postupně se totiž výrazně zmenšovala volatilita hlavních makroekonomických proměnných a z tohoto pohledu by tedy tento faktor měl působit obráceně – pokud volatilita snižuje podíl práce, Velké uklidnění by jej mělo zvyšovat. Ne snižovat tak, jak vidíme v posledních desetiletích.

Každopádně podle toho, jak to vidí v McKinsey, byla volatilita prostředí a cyklů taková, že zvedala podíl zisků. Poslední roky pak rozhodně klidné nebyly a další vývoj jasný není. Podle mne může klidně nastat opětovné zklidnění a částečný posun směrem k prostředí dezinflačnímu, s nižšími sazbami a slušným růstem. Ne překvapivě opět díky novým technologiím, které by přinesly pozitivní nabídkový šok. Horších scénářů také pár najdeme, nyní se v souvislosti s politikou nové americké vlády začínají dokonce zmiňovat stále častěji. V logice uvedené studie by přitom platilo, že čím více volatility, skoků a pádů z boomu, o to lépe pro podíl zisků na příjmech. Ale zde pozor – udržený vysoký podíl na klesajících příjmech není výhra pro nikoho.