Telekomunikace jsou v krizi a zažívají jeden krach za druhým. Čím větší je společnost, tím těžší je její pád. Krach WorldComu je největším bankrotem v historii Spojených států. Akcie telekomunikačních společností padají, šéfové firem a zaměstnanci jsou propouštěni – odhaduje se, že jen v Americe propustili operátoři a výrobci zařízení od začátku minulého roku 500 tisíc lidí. Problémem je vysoké zadlužení telekomunikačních firem, které podle konzultační firmy Ovum dosahuje 1 bilionu dolarů. Co stojí za pádem telekomunikací, které je vyvrcholením předchozího úpadku internetových firem?
Existuje řada teorií vysvětlující telekomunikační krizi, pravděpodobné je, že příliš velké množství firem podlehlo internetové mánii předpokládajíc astronomické míry růstu telekomunikačního provozu a začalo za příliš velkého investičního optimismu budovat infrastrukturu. Úvahy firem byly v mnohém mylné:
* Nejdříve se budovalo a předpokládalo se, že zákazníci poté přijdou. Od roku 1997 se internetový provoz téměř zdvojnásoboval každý rok, ale většina firem kalkulovala s růstem o 100% každých sto dní. V letech 1998 až 2001 se zvýšila délka položených optických kabelů pětkrát, technologie přitom umožnila zvýšit přenos dat 100 krát, tzn. kapacita se zvýšila 500 krát. Ve stejném období se přitom poptávka zvýšila pouze čtyřikrát.
* Problém však není v tom, že firmy pokládaly kabely a neúměrné zvyšovaly kapacitu, ale tkví v tom, že mnoho firem budovalo infrastrukturu indenticky - ve Spojených státech má zhruba tucet firem duplicitní síť, podobně je tomu i v Evropě.
* Firmy se rozšiřovaly a spojovaly s vědomím, že matematicky musí rozšiřování oblasti vést k zvyšování telekomunikačního provozu a propojení. V realitě však mnoho firem (například spojené SBC a Ameritech) zaznamenaly pokles své hodnoty, přestože se kombinovaná síť zvětšila.
* Operátoři věřili, že přišla doba internetu. Ačkoliv je internet dynamický fenomén, šíří se stejně jako mnoho jiných nových technologií postupně a firmy vsadily na transformaci „přes noc“.
* Ve snaze jít s dobou firmy investovaly nemalé částky do infrastruktury a nákupu licencí, čímž se příliš zadlužily.
Obecně jde tedy o problém nadměrných kapacit a zadlužení. Řešení krize spočívá právě v tom, jak se společnosti vypořádají s těmito dvěma faktory. V USA může dojít k určitému dominovému efektu – nový vlastník nebo bankrotující firma, jež ochráněna podle článku 11 před věřiteli (WorldCom), může provozovat síť s nižšími náklady, sníží ceny, čímž zatáhne tradičně zadlužené operátory do propasti.
V Evropě je situace jiná, národní operátoři (Deutsche Telekom, France, Telecom) se mohou opřít o vládu, která jistě bude stát za nimi. Zadlužení tyto firmy (DT 70 mld. eur, FT 60 mld. eur) budou řešit například prodejem aktiv, snižováním nákladů, zvyšováním kapitálu emisí na akciových trzích. Se situací se dobře vypořádal British Telecom, který se zbavuje mobilního operátora O2, prodal minoritní podíly v zámořských operátorech, čímž redukoval dluh v uplynulých 18-ti měsících ze 47 mld. USD na méně než polovinu. Mimoto BT nahradil management a podařilo se mu tak znovu získat důvěru investorů (přesto akcie BT dnes poklesly na 11-leté minimum).
Na programu je konsolidace mobilních operátorů. Pozornost se soustřeďuje na Voicestream (šestý největší operátor v USA), který minulý rok koupil DT za 33 mld. eur. Evropský Vodafone pravděpodobně koupí francouzského operátora SFR od Vivendi (Vodafone v době akvizic kupoval za vlastní akcie, nyní je tedy relativně málo zadlužený). Objektem akvizic je britský O2, jehož potenciálním kupcem je španělská Telefonica Moviles nebo italský TIM.
Velkou otázkou je, co se stane s americkými fixními operátory, jako např. WorldCom, Qwest a Level 3. Jeden z nich může pohltit své slabší konkurenty, jak ale zaplatí akvizici? Nedávno investovala skupina dlouhodobě vůči telekomunikacím pesimistických investorů, vč. Warrena Buffetta, do Level 3 500 mil. USD, které firma využije k akvizicím. Právě tento krok je mnohými považován za začátek konsolidace. Level 3 dnes oznámila, že se chystá koupit Williams Communications za 1,1 mld. dolarů. WorldCom by mohl být potenciálně koupen společností Verizon, SBC nebo BellSouth, pokud by tyto firmy dostaly povolení vstoupit na „long-distance“ trh (BellSouth již má povolení z května provozovat tyto služby v Georgii a Louisianě).
Velcí národní operátoři mají zatím tu konkurenční výhodu, že vlastní tzv. poslední míly. Alternativní operátoři si stěžují na nízkou úroveň regulace (EU), naopak zavedené bývalé monopoly nyní argumentují současnou krizí v telekomunikacích. Probíhající konsolidace může zavést trh do situace před liberalizací na začátku devadesátých let, neboť aktiva krachujících firem budou kupovat zřejmě opět velké firmy, které se udržely.
Kdy dojde k obratu v telekomunikacích? Až se vyrovná nabídka (nadměrné kapacity) s poptávkou. Množství provolaných a „prosurfovaných“ minut roste, nicméně trh je nasycen – nové příjmy musí být generované novými službami a nikoliv novými zákazníky, jak tomu bylo dosud zejména v mobilní telekomunikaci. Operátoři fixních linek by měly vsadit na broadband služby a služby podpory a řízení sítí pro firemní zákazníky. Mobilní operátoři se budou soustředit na datové a textové přenosy a zábavu přes telefony.
(The Economist)