Zároveň se vstupem deseti nových zemí do Evropské unie se zostřila debata o výhodách a nevýhodách nízkých daní, především pak daní ze zisků firem (DPPO neboli daň z příjmů právnických osob v českém daňovém žargonu). Především německý kancléř Schröder se zdá být pobouřen nízkými daněmi v některých zemích EU a hrozí snížením dotací do rozpočtu EU ze strany Německa. Z 31 % na 28 % letos, 26 % příští rok a 24 % od roku 2006. Je jistě legitimní, když si Německo znovu rozmyslí svůj postoj k financování Evropské unie. Po dlouhá desetiletí všichni ostatní automaticky předpokládali, že Německo bude platit a nereptat. Na druhou stranu je ale alarmující, pokud německý kancléř používá argument nižších sazeb jako nástroj vydírání.
V dřívějších komentářích (
Zrušme daň ze zisků firem!) jsme již psali, že z hlediska ekonomické teorie je daň ze zisku nejhorší daní. Výrazně narušuje ekonomické prostředí, zvyšuje motivaci firem k daňovým manévrům, snižuje investice a tedy dlouhodobý růst a snižuje tak i zaměstnanost. Navíc, daň ze zisku firem představuje klasický příklad dvojitého zdanění. Zisk firmy přeci patří jejím akcionářům, kteří jsou fyzickými osobami (neboť nikdo jiný na Zemi neexistuje, kdo by mohl firmy vlastnit, než lidé, fyzické osoby) a ti přece svoje příjmy také daní.
Neexistuje-li ekonomický důvod pro zdanění firemních zisků, je celá řada politických důvodů, neboť zdanění zisků firem politici většinou „prodávají“ jako zdanění bohatých. Ve skutečnosti je to samozřejmě složitější, neboť záleží na postavení firmy a její schopnosti přenášet daň buď na svoje zákazníky nebo své dodavatele, případně i na zaměstnance firmy.
Většina zemí OECD si tyto nevýhody daně ze zisku uvědomuje a postupně snižuje tzv. statutární sazbu daně. Za posledních 20 let klesla průměrná daň ze zisku v zemích OECD z 50 % na 37 % a lze očekávat její další pokles. V řadě zemí byl pokles daně ještě výraznější. Například Rakousko snížilo daň ze zisku ze 62 % na 35 %, Švédsko z 61 % na 38 %. Jedinou zemí, kde v pozorovaném období sazba daně ze zisku vzrostla, bylo Španělsko (z 32 na 34 %). V České republice je dnes sazba 28 % a do roku 2006 má klesnout na 24 %.
Zároveň s poklesem statutární sazby daně ze zisku dochází ve většině zemí k omezování odpisů a snižování daňových úlev pro firmy. V průměru klesl podíl investic, které je možné odepsat proti daním hned v prvním roce pořízení investice, z 83 % na 76 %. Pokles byl přitom nejrychlejší ve Velké Británii (ze 100 % na 75 %).
Celkové příjmy veřejných rozpočtů z daně ze zisku vznikají kombinací těchto dvou vlivů (snižování sazby a snižování daňových úlev). Je zajímavé, že pro OECD jako celek podíl daní ze zisku na HDP zůstává prakticky konstantní okolo 3 % HDP, koncem 90. let spíše mírně stoupal. Zároveň se mírně zvyšuje podíl daní ze zisku na celkových vybraných daních a pohybuje se okolo 10 %.
To znamená, že přinejmenším v rámci OECD nedochází k žádnému poklesu daňových příjmů ani že daňová konkurence by vedla k propadu příjmů rozpočtů.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)