Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Psychologie a hospodářský růst

Psychologie a hospodářský růst

22.3.2004 11:27
Autor: 

Není to dávno, kdy byl člověk zastoupen v ekonomických teoriích monstrem se jménem Homo Oeconomicus. Sestrojily se klasické a keynesiánské, neoklasické a neokeynesiánské modely. Když skřípaly a rostla nespokojenost s povrchními vztahy mezi makroekonomickými agregáty, byly doplněny o mikroekonomické základy. Základy postavené na primitivovi maximalizujícím svůj užitek spotřebou, případně zábavou ve volném čase. Tu a tam někdo podotknul, že na zemi nejsou jenom primitivové. Kritika se ubírá dvěma cestami. Za prvé, člověk nemusí být až takový primitiv a jeho chování, parametry modelů, se mění, chce-li někdo (zpravidla vláda) změnit pravidla hry ke svému užitku (Lucasova kritika). Druhá kritika je zásadnější, ekonomické chování lidí může ovlivňovat i jiné pohnutky než jen maximalizace užitku skrze volbu mezi spotřebou (a prací) a volným časem. Z tohoto soudku byl článek Ekonomie a víra aneb strach z pekla zdrojem hospodářského růstu zveřejněný na našich stránkách v listopadu loňského roku. Příspěvkem do diskuse o budování „nové ekonomie“ patrně bude také nová kniha ekonomů vyučujících na Harvardu, Alberta Alesiny a Edwarda Glaesera, Fighting Poverty in the US and Europe: A World of Diference, na kterou ve své recenzi upozorňuje časopis Economist.

Obr. 1: Míra ekonomické aktivity (podíl celkové pracovní síly na populaci 15-64 let)


Zdroj: OECD, Eurostat, ČSÚ; data za rok 2002

Jak je uvedeno v názvu knihy, autoři se snažili nalézt rozdíly v boji proti chudobě v USA a Evropě a práce pojednává především o rozdílech v rozsahu přerozdělování prostřednictvím státu. Informace v knize obsažené ovšem vybízejí k mnoha dalším úvahám. Hned v úvodu jsou prezentovány výsledku ankety obsahující tři otázky: Jsou chudí uvězněni v pasti chudoby? Záleží výše příjmu na štěstí? Jsou chudí líní? Na první otázku odpovědělo kladně 29 % oslovených Američanů, ale 60 % Evropanů. Podobně u druhé otázky zazněla kladná odpověď u 30 % Američanů, ale 54 % Evropanů. Zato lenost s chudobou spojuje 60 % Američanů, ale jen 24 % Evropanů.

Obr. 2: Míra nezaměstnanosti


Zdroj: OECD, Eurostat, ČSÚ; data za rok 2002

Celkem jednoznačné výsledky. Anglosaský svět a jeho lidé mají jiné hodnoty a díky tomu i hospodářské výsledky. Zatímco Evropané jsou skeptičtí a více odevzdáni osudu, v myslích Američanů stále žije „americký sen“ a odhodlání se k němu propracovat. Interpretace například rozdílů v mírách ekonomické aktivity (participace na pracovním trhu), mírách zaměstnanosti, nezaměstnanosti, produktivity práce a celkové výkonnosti ekonomik tak dostává nový impuls. Zahrnutí institucionálního faktoru „jiné morálky“ usnadňuje vysvětlit rozdíly zobrazené v grafech.

Obr. 3: Míra zaměstnanosti (podíl zaměstnaných na celkové populaci 15-64 let)


Zdroj: OECD, Eurostat, ČSÚ; data za rok 2002

S rozdílným postojem na výše uvedené jednoduché otázky ovšem souvisí daleko více věcí. Rozdíl není jen v trhu práce, ale řadě dalších institucí formujících ekonomické prostředí. Například věří-li více Evropané na vliv štěstí (osudu), je logické, že se proti jeho nepřízni pojišťují větším rozsahem přerozdělování skrze státní rozpočty. Větší přerozdělování rovná se vyšší daně, menší ochota pracovat a podnikat a další pokles ekonomické aktivity. Důsledky příčin, které primárně tkví v hlavách Evropanů, se mohou prolínat, podporovat a řetězit. Předchozí řádky jsou jen malou ukázkou, jak může psychologie vstupovat do ekonomické vědy, bořit staré mýty a pomoci popisovat skutečný svět. Vzhledem k tomu, kde se dnes psychologie pohybuje a v jaké míře prostupuje ekonomií, můžeme fyzikům závidět, že objevení kvantové mechaniky už mají za sebou.

David Marek, Patria Online


Váš názor
  • Ekonomie není věda ...
    22.3.2004 23:52

    ale pokus o čarování se statitikou.
    Visitor
  • K té maximalizaci užitku,
    22.3.2004 22:26

    podle mého názoru člověk vždy maximalizuje užitek a vždy se chová racionálně (v rámci daných, především informačních, omezení). Užitek je interpersonálně neporovnatelný, takže to, že někdo maximalizuje užitek stejně pozná jen on sám a on ho maximalizuje i ve chvíli, kdy my se domníváme, že by ho maximalizoval něčím jiným a tedy, že se nechová racionálně. Jenže on ten užitek maximalizuje právě tím, z našeho pohledu iracionálním chováním. Z toho vyplývá, že celá tato teorie je k ničemu za předpokladu, že člověk dělá to, co pro sebe považuje v dané chvíli za nejlepší. A takový předpoklad je celkem reálný, ne?
    PH
    • užitek
      22.3.2004 23:36

      reálný ano. uchopitelný obtížně, jedině přes statistiku. a využitelný jen s výhradami. Problém je v kvantifikaci individuální míry užitku (altruističtí blbci), v informační asymetrii (černobylské houby), změnách v čase (spotřebitelské zvyky, zmeny vnímání morálky)
      dan
      • re:užitek
        23.3.2004 13:45

        Problém s kvantifikovatelností individuálního užitku není, on totiž kvantifikovat nelze (a že se o to už pokoušelo lidí..). Altruističtí blbci mají svojí preferenční škálu takovou jakou ji mají a v rámci ní se také chovají racionálně. Racionalita spočívá v cestě k dosažení cílů nejlepším způsobem při daných omezeních, ty cíle mohou být pro ostatní zcela necpochopitelné a stupidní, ale o tom racionalita není. Jestli mám na své preferenční škále nejvýše rozdat všechen svůj majetek, pak racionalita je v tom jak ho budu rozdávat, ne ten fakt, že je to hloupost. Informační asymetrie, zvyky, vnímání morálky.. to jsou pouze informační omezení, racionalitu (resp. maximalizaci užitku) neovlivnují. Když budu mít hromadu dřeva a nářadí, postavím si chatrč (za předpokladu, že tak chci učinit), když k tomu budu mít partu řemeslníků, postaví mi ji oni. V ruhém případě jsem lépe vybavený, ale racionálně se chovám v obou případech stejně.
        PH
  • úloha osobnosti ... v ekonomice ...
    22.3.2004 22:00

    To je už čistá filosofie. Je totiž pravděpodobné, že Evropa přes všechnu svou proklamovoanou svobodu a důraz na dualitu je více než si myslíme ovlivněna Východem (Persie, odtud Byzanc) a jeho kolektivismem s rolí jednotlivce jako kamínku v mozaice. Amerika toto rozhodně nemá. Anglie také ne, proč to nevím, ta si (západo)římský duch a hlavně práva (jednotlivce) udržela, možná že dobyvatelé se přizpůsobli vždy Anglii, nikoliv naopak. Jsme kolektivisti více než hlásáme, to je prostě fakt. Bez hodnocení. Děkuji za článek, takových prosím více.
    dan_tencl
  • Co si myslite .....a proc si to myslite!
    22.3.2004 15:58

    Ty tri otazky byly fajn, jen mi k nim jeste chybi empiricka studie na to, co se tech respondentu asi nezeptali....PROC si to myslej'; mam nazor, ze jakekoli chovani davu je formovano okolim (jdou ti po krku Indiani/medvedi? neco vymysli!; jde ti - danema - po krku vlada? no, asi neni uniku....rezignace), tudiz urcite zakonitosti by se daly vysledovat i teto studii.
  • Stesti je krasna vec ...
    22.3.2004 14:42

    Stesti urcite hraje v zivote velkou roli, ale ten kdo je pracovity a aktivni, tak ma urcite vetsi sanci se s nim potkat nez ten, co je liny a pasivni. Jestli si Evropane mysli opak, tak to s nimi nedopadne dobre ...
    Jindrich Frej
  • Teorie a praxe
    22.3.2004 12:48

    Velmi dobrý článek, jen mi chybí nějaké propojení mezi záhlavím a zbytkem článku. Také by mě zajímalo zda-li to někdo začne konečně učit i na školách aby byla šance k postupným změnám. A poslední připomínka chtělo by to pokračovat v rozvoji.
    Jiří Havelka
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data