Není to dávno, kdy byl člověk zastoupen v ekonomických teoriích monstrem se jménem Homo Oeconomicus. Sestrojily se klasické a keynesiánské, neoklasické a neokeynesiánské modely. Když skřípaly a rostla nespokojenost s povrchními vztahy mezi makroekonomickými agregáty, byly doplněny o mikroekonomické základy. Základy postavené na primitivovi maximalizujícím svůj užitek spotřebou, případně zábavou ve volném čase. Tu a tam někdo podotknul, že na zemi nejsou jenom primitivové. Kritika se ubírá dvěma cestami. Za prvé, člověk nemusí být až takový primitiv a jeho chování, parametry modelů, se mění, chce-li někdo (zpravidla vláda) změnit pravidla hry ke svému užitku (Lucasova kritika). Druhá kritika je zásadnější, ekonomické chování lidí může ovlivňovat i jiné pohnutky než jen maximalizace užitku skrze volbu mezi spotřebou (a prací) a volným časem. Z tohoto soudku byl článek
Ekonomie a víra aneb strach z pekla zdrojem hospodářského růstu
zveřejněný na našich stránkách v listopadu loňského roku. Příspěvkem do diskuse o budování „nové ekonomie“ patrně bude také nová kniha ekonomů vyučujících na Harvardu, Alberta Alesiny a Edwarda Glaesera,
Fighting Poverty in the US and Europe: A World of Diference, na kterou ve své recenzi upozorňuje časopis Economist.
Obr. 1: Míra ekonomické aktivity (podíl celkové pracovní síly na populaci 15-64 let)
Zdroj: OECD, Eurostat, ČSÚ; data za rok 2002
Jak je uvedeno v názvu knihy, autoři se snažili nalézt rozdíly v boji proti chudobě v USA a Evropě a práce pojednává především o rozdílech v rozsahu přerozdělování prostřednictvím státu. Informace v knize obsažené ovšem vybízejí k mnoha dalším úvahám. Hned v úvodu jsou prezentovány výsledku ankety obsahující tři otázky: Jsou chudí uvězněni v pasti chudoby? Záleží výše příjmu na štěstí? Jsou chudí líní? Na první otázku odpovědělo kladně 29 % oslovených Američanů, ale 60 % Evropanů. Podobně u druhé otázky zazněla kladná odpověď u 30 % Američanů, ale 54 % Evropanů. Zato lenost s chudobou spojuje 60 % Američanů, ale jen 24 % Evropanů.
Obr. 2: Míra nezaměstnanosti
Zdroj: OECD, Eurostat, ČSÚ; data za rok 2002
Celkem jednoznačné výsledky. Anglosaský svět a jeho lidé mají jiné hodnoty a díky tomu i hospodářské výsledky. Zatímco Evropané jsou skeptičtí a více odevzdáni osudu, v myslích Američanů stále žije „americký sen“ a odhodlání se k němu propracovat. Interpretace například rozdílů v mírách ekonomické aktivity (participace na pracovním trhu), mírách zaměstnanosti, nezaměstnanosti, produktivity práce a celkové výkonnosti ekonomik tak dostává nový impuls. Zahrnutí institucionálního faktoru „jiné morálky“ usnadňuje vysvětlit rozdíly zobrazené v grafech.
Obr. 3: Míra zaměstnanosti (podíl zaměstnaných na celkové populaci 15-64 let)
Zdroj: OECD, Eurostat, ČSÚ; data za rok 2002
S rozdílným postojem na výše uvedené jednoduché otázky ovšem souvisí daleko více věcí. Rozdíl není jen v trhu práce, ale řadě dalších institucí formujících ekonomické prostředí. Například věří-li více Evropané na vliv štěstí (osudu), je logické, že se proti jeho nepřízni pojišťují větším rozsahem přerozdělování skrze státní rozpočty. Větší přerozdělování rovná se vyšší daně, menší ochota pracovat a podnikat a další pokles ekonomické aktivity. Důsledky příčin, které primárně tkví v hlavách Evropanů, se mohou prolínat, podporovat a řetězit. Předchozí řádky jsou jen malou ukázkou, jak může psychologie vstupovat do ekonomické vědy, bořit staré mýty a pomoci popisovat skutečný svět. Vzhledem k tomu, kde se dnes psychologie pohybuje a v jaké míře prostupuje ekonomií, můžeme fyzikům závidět, že objevení kvantové mechaniky už mají za sebou.
David Marek, Patria Online