V noci na dnešek se odehrála klíčová událost v ekonomické integraci evropského kontinentu. Ministři 12 zemí eurozóny se postavili proti Evropské komisi a po desetihodinovém jednání souhlasili s tím, že Francie a Německo nebudou potrestány za nedodržování Paktu stability a růstu. Ministr financí Německa Hans Eichel a ministr financí Francie Francis Mer přesvědčili dostatek svých kolegů z ostatních zemí eurozóny, že by konsolidace rozpočtů jejich zemí měla probíhat pomaleji, než navrhuje Evropská komise, a že není nutné zahajovat disciplinární řízení. Německo a Francie příští rok překročí tříprocentní limit třetím rokem po sobě a podle rozpočtových pravidel EU by obě země měly být podrobeny disciplinárnímu řízení a případně potrestány finančními sankcemi. V rámci institucí Evropské komise a členských zemí eurozóny se rozpoutala prudká přestřelka, která začala ihned po oznámení výsledku nočního jednání a neustále probíhá. Na jedné straně se proti porušení Paktu stability postavily Evropská komise, Španělsko, Nizozemí, Rakousko, Finsko a Švédsko, na straně druhé jsou umírněné země v čele s předsedající Itálií, jejichž ministři podpořili Německo a Francii. Italský ministr financí Giulio Tremonti se snaží přesvědčovat, že noční dohoda je v souladu s Paktem stability. Pedro Solbes, komisař EK pro měnové záležitosti s ním nesouhlasí a tvrdí, že dohoda ministrů financí nemá právní závaznost a že jde proti smlouvě o EU a Paktu stability. Pravdou ovšem je, že Evropská komise prostřednictvím svého předsedy Romana Prodiho Francii a Německu dodala odvahy k revoltě proti Paktu stability. Prodi zhruba před rokem oznámkoval Pakt stability přívlastkem stupidní. V základech se otřásá samotné uspořádání EU. Kdo má jaké pravomoci? K čemu je Evropská komise? Nakolik jsou závazné smlouvy, na nichž je založena evropská integrace? Belgický ministr financí Didier Reyners upozornil, že porušení Paktu stability může ohrozit debatu o evropské ústavě.
Vzhledem k tomu, že rozpočtová disciplína je předpokladem úspěšné existence měnové unie, zapojil se do přestřelky také šéf Evropské centrální banky. Dokonce si vyžádal účast na dnešní schůzce ministrů financí všech 15 zemí EU, kde se kauza Francie&Německo versus Pakt stability opět projednává. Jeho kolega z ECB a guvernér řecké centrální banky Nicholas Garganas varoval, že by porušování fiskální disciplíny mohlo vést k vyšším úrokovým sazbám. V tomto ohledu se nabízí otázka o kooperaci fiskální a měnové politiky. Je měnová politika ECB skutečně nezávislá? Nebo bude nucena přizpůsobovat se fiskální politice? Kdo je první na tahu ve hře, kterou mezi sebou hrají měnová a fiskální autorita? Ekonomická teorie (Sargent, Wallace) ukazuje, že by bylo lépe, kdyby bílými kameny táhla centrální banka.
Evropská integrace se ocitla na důležité křižovatce, z hlediska politického, organizačního i ekonomického, a to právě v době, kdy by se EU měla výrazně rozšířit a integrace posunout od ekonomiky k dalším oblastem. Řešení sporu ohledně Paktu stability je precedentem, který ukáže nakolik je dosažený stupeň integrace starého kontinentu realitou nebo vzdušným zámkem.
David Marek