Švédové se tedy rozhodli. Jejich měnou zůstane i nadále švédská koruna, výhody jednotné evropské měny přesvědčily jen 42% účastníků referenda v neděli 14. září. V našem srpnovém komentáři jsme se věnovali důvodům švédského váhání a viděli jsme, že zřejmě nejsilnějším důvodem obav Švédů byly obtíže spojené se slaďováním zájmů jednotlivých zemí v rámci eurozóny (čtěte například
Je potřeba koordinovat veřejné rozpočty v Evropě? nebo
Švédsko: euro nebo koruna?). Negativní výsledek švédského referenda o připojení k eurozóně otevírá zajímavou možnost v dalším vývoji celé Evropské unie.
Až doposud bylo přijetí eura jako jednotné měny pro všechny členské země bráno jako nevyhnutelný výsledek. Šlo jen o to počkat, až se připojí Švédové, po nich Dánové a všech deset nově přistupujících zemí (včetně Česka) a pak i Británie pochopí, že její osamocení mimo eurozónu je neudržitelné a vstoupí do eurozóny i ona a Evropská unie bude zase jedna velká jednotná rodina.
Oops. Teď se zdá, že švédské „ne“ vlije čerstvou krev do žil odpůrcům projektu jednotné měny nejen v Dánsku a Británii, ale také v přistupujících zemích. Být !mimo! by už nemělo být bráno jako stigma neúspěchu, ale jako legitimní a v některých případech i inteligentní volba. Británii by taková změna milieu v rámci EU umožnila postavit se do čela skupiny zemí mimo eurozónu (nebo i zemí v eurozóně, ale s jiným názorem na politickou integraci Evropské unie), jako by mohly být Dánsko, Švédsko, a třeba i Estonsko, Polsko či Irsko. (Česko v tomto seznamu chybí, protože Česko nemá na nic pevný názor a nikdo ho od nás vlastně ani neočekává. Říká se tomu „noodles“ a je to výsledek vnitřní slabosti české politiky, která každé téma obrací dovnitř, na boj frakcí politických partají a partajiček.)
Tohoto „nebezpečí“ si je zřejmě vědomo Německo, a proto také naléhá na to, aby výsledky švédského referenda nijak nezpomalovaly integraci Evropské unie a vytváření společné hospodářské, ale třeba i obranné politiky. Jako obvykle bude asi záviset na rozhodnutí Francie, resp. na jejím ocenění výhod jednotlivých variant. Francie je vůdčí prvek Evropské unie, celý projekt byl vystaven francouzskými elitami. Nyní se ukazuje, zda Evropská unie může „přerůst“ své francouzské „otce zakladatele“ a získat vlastní politickou roli. A pak že švédské referendum nebylo důležité!
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK