Příznivá odpověď na tuto otázku by patrně zvrátila názor mnoha českých euroskeptiků. Proto bychom měli dobře zvážit, zda se nám vstup evropských integračních struktur "vyplatí" či nikoli. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje v ČR 60% průměru Evropské unie (při výpočtu přes paritu kupní síly) a 70% průměrného HDP zemí Evropské unie a deseti zemí střední a východní Evropy kandidujících na vstup do EU.
Skutečností je, že členství v EU nebude mít přímý dopad na naše mzdy. Z výhod členství v EU bude čerpat jen určitá (možná i poměrně početná) skupina českých eurobyrokratů, jež budou pracovat v orgánech a institucích Evropské unie a budou těmito institucemi placeni.
Daleko významnější je však zvýšení kreditu českého prostředí pro zahraniční investory, jež by mělo vést k dalšímu přílivu přímých zahraničních investic, vzniku nových pracovních míst, růstu produktivity práce a následně také k růstu reálných mezd a životní úrovně. Pokud bychom zůstali na okraji Evropy mimo sjednocující se evropské společenství, mohli bychom tento scénář sledovat v okolních zemích, Polsku či Maďarsku, domácí ekonomika a životní úroveň by pravděpodobně rostla podstatně pomalejším tempem.
Důležitým přínosem členství v Evropské unii bude možnost participovat na regionální politice Evropské unie. Účelem regionální politiky EU je podpora méně rozvinutých regionů. V případě ČR to znamená všechny regiony s výjimkou Prahy, kde hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje 115% průměru EU. V Praze je také nejvyšší průměrná mzda v ČR. Podpora ekonomického rozvoje ostatních regionů v ČR s pomocí prostředků EU v rámci její regionální politiky by měla přispět ke zvýšení produktivity práce a reálných mezd v mimopražských regionech a tedy i ke snížení mnohdy výrazných regionálních mzdových rozdílů. Částečně lze tyto prostředky využívat již dnes. Přístup k hlavnímu zdroji financování regionální politiky se však otevře až po vstupu ČR do EU. Nevyužít této šance by bylo trestuhodné.
Příkladem pro politiky i běžné občany je Irsko. Ač tamní vláda v mnohém nesouhlasí s bruselskými politiky, možnost využívání financí ze strukturálních a kohezních fondů posunulo tuto zemi výrazně vpřed. Před vstupem do EU bylo Irsko považováno za agrární zemi. Dnes zde můžeme nalézt největší koncentraci high-tech výroby v Evropě. Ekonomika roste již dlouhou dobu velmi rychlým tempem a v úrovni životní úrovně (měřeno HDP/obyv.) Irsko se 108% průměru EU předstihlo Velkou Británii (102%) či Francii (99%) a dotáhlo dokonce Německo (108%). Představa, že naše mzdy a životní úroveň bude srovnatelná s Německem či Rakouskem je jistě příjemná. Členství v EU by tyto naděje mohlo učinit reálnějšími.
(David Marek)