Evropská komise začne zanedlouho opět zpracovávat hodnotící zprávy kandidátských zemí na vstup do EU. Již nyní však z Bruselu zazněla kritická slova na adresu vývoje českých makroekonomických ukazatelů. Belgický ministr financí Didier Reynders, letos předseda Euroskupiny, minulý týden v Praze vyjádřil znepokojení nad vývojem českých veřejných financí a nad nebezpečím, že se bude v příštích letech prohlubovat rozpočtový deficit. Podle zdrojů v Bruselu již Evropská komise několikrát signalizovala, že jí dělají starost prognózy prohlubování obchodního deficitu i schodku platební bilance.
Znepokojení Evropské komise je na místě. Kritika stavu veřejných financí, tj. prohlubování schodků, je již delší dobu také naším názorem. Nutno přiznat, že skutečně došlo ke zprůhlednění veřejných financí. To však nepřináší řešení problému samotného a neuspokojí Evropskou komisi. Přidání několika dalších fiskálních šuplíků, jako sociální pojišťovna či mimorozpočtové fondy, problém vyřešit nemůže. Komplexní reforma příjmové, ale především výdajové strany rozpočtu, je naprosto nezbytná. Patrně nebude bezbolestná, ale nic jiného nám prostě nezbývá. Spoléhat na to, že vládní dluh je doposud stále nízký ve srovnání s jinými reformními státy či se zeměmi Evropské unie, nelze. Důležitý je nastoupený trend, který ukazuje na rychlý růst zadlužení.
Prohlubování schodku obchodní bilance a běžného účtu nelze svalovat pouze na drahou ropu. Srovnání s rokem 1999 je zavádějící, neboť tehdy se ceny ropy dostaly do druhého extrému, k velmi nízkým cenám. Navíc vnější pozice české ekonomiky by měla být schopna absorbovat i nebezpečí ropných šoků, aniž by došlo k nebezpečnému prohloubení schodků. V loňském roce jsme měli štěstí, že hospodářský růst se teprve rozbíhal. Kombinace rychlého hospodářského růstu a ropného šoku by mohla způsobit značné problémy.
Ve stále rostoucí míře se na prohlubování vnější nerovnováhy podílí rostoucí domácí poptávka, především investiční poptávka. Navíc nelze očekávat, že návrat k nižším schodkům přinesou zahraniční investice. Nové technologii, jež k nám jsou dováženy, jsou totiž většinou značně náročné na dovozy. Sice dojde ke zvýšení vývozu, na druhé straně však porostou podobně rychle také dovozy. Česká ekonomika si nemůže dovolit příliš rychlý růst. Reálná konvergence české ekonomiky k úrovni zemí Evropské unie bude muset být postupná.
Receptem pro hospodářskou politiku je umírněná fiskální i měnová politika. Hospodářská politika by se měla zaměřit na neprohlubování existujících problémů. Hospodářský růst nelze dlouhodobě podporovat příliš štědrou fiskální politikou a příliš nízkými úrokovými sazbami. Taková opatření by vedla spíše k prohloubení cyklických výkyvů. Z dlouhodobého hlediska je mnohem přínosnější dobudovat institucionální rámec ekonomiky, tj. neustále zlepšovat legislativu a hlavně zefektivnit její uplatňování v praxi. Tyto argumenty jsou sice obehranou písničkou, přesto můžeme očekávat, že hodnotící zpráva EK se u tohoto bodu opět zastaví.
(David Marek)