Průměrný evidenční počet zaměstnanců se ve 3. čtvrtletí opět snížil. Úbytek činí 74 tis. osob. Nicméně pokles počtu zaměstnanců se postupně snižuje (v 1. čtvrtletí došlo k poklesu o 138,7 tis. osob, ve 2. čtvrtletí o 101,6 tis. osob.). Zlepšující se tendenci lze připsat především zlepšení hospodářské situace. Nicméně, i přesto, že došlo k poklesu míry nezaměstnanosti, stále dochází k poklesu zaměstnanosti, což ukazuje na alarmující skutečnost, že v ČR ubývá pracovních sil a tedy i plátců daní a příspěvků do sociálního a zdravotního pojištění. Tato negativní tendence souvisí se stárnutím české populace, nízkou natalitou a zvýšeným využíváním možnosti předčasného odchodu do důchodu.
Vývoj zaměstnanosti v jednotlivých sektorech hospodářství se vcelku přesně shoduje s jejich výkonností. Prosperující a dynamicky se rozvíjející se odvětví, kde motorem růstu produktivity často bývá zahraniční kapitál, vykazují přírůstek počtu zaměstnanců. Takovým případem je výroba motorových vozidel (počet zaměstnanců se zvýšil ve 3. čtvrtletí meziročně o 8,9%), výroba elektrických a optických přístrojů (7,8%) a maloobchodní sektor (4,0%). V ostatních odvětvích soukromého sektoru se počet zaměstnanců snížil. V nepodnikatelské sféře se počet zaměstnanců zvýšil o mírných 0,1%.
Průměrná nominální mzda dosáhla ve 3. čtvrtletí 13 228 Kč, což je o 6,1% více než ve stejném období loňského roku. Reálně se průměrná mzda zvýšila o 2,0%. V podnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda o 7,3% (o 943 Kč) na 13 812 Kč, reálná mzda vzrostla o 3,2%. V nepodnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda o 2,2% (o 241 Kč) na 11 371 Kč, reálná mzda se snížila o 1,7%. Nejrychleji rostly mzdy v peněžnictví a pojišťovnictví, a to o 12%. Vzhledem k tomu, že v tomto sektoru je zároveň nejvyšší průměrná mzda, došlo k dalšímu prohloubení mzdové diference mezi tímto sektorem a ostatními odvětvími.
Vzhledem k silnému růstu produktivity práce, jež můžeme v letošním roce pozorovat v průmyslu a stavebnictví, a vzhledem k poklesu počtu zaměstnanců je růst reálné mzdy o 2% přijatelný a neměl by vést ke vzniku nerovnovážných tendencí v české ekonomice. Reálná mzda se za první tři čtvrtletí letošního roku zvýšila meziročně o 2,4%. Spotřeba domácností zatím roste o něco pomaleji. Z této strany tedy prozatím nehrozí vznik inflačních tlaků či tlaků na prohloubení schodku obchodní bilance. Pokud by však odbory na příští rok prosadily svůj záměr dosáhnout přírůstku reálné mzdy o tři až čtyři procenta, rizika vzniku domácí i vnější nerovnováhy by se prohloubila. V případě, že by mzdy v příštím roce rostly rychleji, mohlo by dojít ke zrychlení růstu spotřebitelské poptávky, která by prodejcům umožnila promítnout do spotřebitelských cen růst nákladů v letošním roce. Prozatím jim v tom brání silná konkurence na trhu a umírněný vývoj poptávky. V takovém případě by došlo ke zvýšení míry inflace, která by do jisté míry devalvovala nadměrný požadavek na růst mezd. Reálné mzdy by tak mohly vzrůst méně, než se odbory domnívají. Navíc by centrální banka byla nucena přikročit k restriktivní měnové politice, což vzhledem k možným dopadům na hospodářský růst není pro odbory zrovna žádoucí.
Vývoj mezd také ovlivňuje úroveň nákladů na pracovní sílu, což je jeden z důležitých parametrů pro zahraniční investory. Nadměrný růst mezd by pro ně jistě nebyl dobrým signálem.
Domníváme se, že přijatelné tempo růstu reálných mezd se pohybuje kolem 2%.
(David Marek)