Praha (ČTK) - Nynější finanční krize není podle ekonomického tisku z historického hlediska ničím výjimečným, jen nejmodernější verzí pravidelného očišťování tržní ekonomiky od minulých excesů. Jak připomíná list The Wall Street Journal (WSJ), všechny tyto finanční otřesy a krize v historii mají společnou jednu hlavní příčinu, a tou je nadměrný růst úvěrů, čili příliš mnoho peněz v oběhu. Krize tak z tohoto pohledu není nic jiného než přirozená korekce minulého neúměrně rychlého růstu. A protože hlavním zdrojem přemíry úvěrů je stát, měl by také stát finančnímu systému pomoct.
WSJ vidí příčinu nynějších finančních potíží v tom, že centrální banka USA (Fed) udržovala příliš dlouho příliš nízké úrokové sazby. Tím sice výrazně zmírnila recesi z roku 2001, zadělala však na nové problémy. Nízkými úroky Fed v podstatě subvencoval hypotéky a další úvěry a podporoval globální vzestup cen komodit v čele s ropou.
Takto uměle vyvolané nadměrné množství peněz a kapitálových toků se stalo zdrojem pro machinace "čarodějů" z Wall Street, kteří z hypoték tvořili nové finanční nástroje, a ty pak dál roztáčely boom na trhu realit. List připomíná, že dokud to fungovalo, pociťoval téměř každý euforii z rostoucích cen domů a dalších investičních aktiv. "Normální hodnocení rizik bylo potlačeno excesy, které takovéto mánie vždy provázejí," píše list.
To, že uvolněná měnová a úvěrová politika vede nakonec k vyšší inflaci a je kořenem budoucí krize, zjistil již slavný ekonom Milton Friedman. Ekonomický historik Charles Kindleberger zase podle WSJ dokázal, že přemíra úvěrů je základem pro všechny investiční mánie a paniky v historii. Uvolněná měnová politika se v minulých letech nemohla projevit klasickou inflací, protože tu zadržoval dovoz levného zboží z rozvojových zemí v čele s Čínou; proto se zvýšené množství peněz realizovalo ve sféře investičních aktiv, zejména na trhu realit. Zvýšená inflace se tak projevuje až v posledním roce vlivem prudkého nárůstu cen ropy a dalších komodit, což je však rovněž jedním z projevů příliš uvolněné úvěrové politiky.
Někteří komentátoři připisují vinu na hypoteční krizi, z níž se nynější otřesy odvíjejí, bývalému šéfovi Fedu Alanu Greenspanovi. Manažer jedné investiční společnosti David Blake v listu Financial Times uvedl, že jeho laxní přístup k regulaci "kreativních" finančních instrumentů zajistil, že z éry levných úroků vznikla spekulativní bublina. Greenspan se netajil nikdy tím, že nehodlá hodnotit inflační rizika na základě vývoje cen investičních aktiv; také však jako jeden z hlavních regulátorů finančního sektoru nijak nezasáhl proti podezřelým praktikám v odvětví a dokonce je podle Blaka hodnotil jako prospěšné inovace.
Že však regulace není všemocná a přebytek peněz se vždy nějak projeví, naznačuje vývoj v některých zemích západní Evropy. Evropská centrální banka sice udržuje úrokové sazby na vyšší úrovni než Fed, jednotlivé ekonomiky eurozóny jsou však v jiném cyklu vývoje a úroková "jedna velikost pro všechny" podle ekonomů některým zemím nevyhovuje. Pro silně rostoucí ekonomiky jako Irsko a Španělsko jsou tak úroky ECB příliš nízké, a to se zde stejně jako v USA již projevilo krizí na trhu bydlení, tedy prudkým poklesem cen nemovitostí
Snadný přístup k úvěrům podporoval růst ekonomik a zvyšoval životní úroveň lidí. Nyní, kdy éra snadných úvěrů v dramatických otřesech končí, dopadá tíha krize zatím hlavně na aktéry úvěrové mánie, tedy finanční sektor, kde začaly krachovat dříve mocné investiční banky jako . Je však také logické, že krize se nakonec dotkne i celé ekonomiky, tedy i "obyčejných lidí"; i ti si totiž díky příliš snadnému přístupu k úvěrům v posledních letech celkově "žili nad poměry". Například v USA i jinde v posledních letech získali snadno hypotéku i rodiny, které by na ni jinak nedosáhly.
Úvěrovou mánii vystřídala před 13 měsíci fáze paniky, kdy kvůli krizi rizikových hypoték převládl na trzích strach nad chamtivostí. Pád trhu hypotečních cenných papírů spolu s propadem akcií prudce zúžil investiční příležitosti a přiměl investory k útěkům do bezpečných útočišť hotovosti a některých komodit. Těchto 13 měsíců přitom bylo z hlediska makroekonomické politiky podle WSJ ukázkou toho, co se nemá dělat. Fed bezstarostně snižoval úroky, což zažehlo další vlnu růstu cen ropy a dalších komodit včetně potravin. To už výrazně dolehlo na celé ekonomiky a vyvolalo hladové bouře v rozvojovém světě. Americká vláda mezitím rozdávala peníze lidem, aby podpořila ekonomiku, investice to však podle WSJ nijak nepodpořilo.
Tento týden se podle listu Fed zachoval mnohem moudřeji, protože i přes prohlubující se krizi nechal úroky beze změny a místo toho uvolnil na peněžní trhy desítky miliard dolarů navíc, které lze kdykoli operativně stáhnout zpět. Také vláda začala jednat systémově a připravila plán stabilizace finančního trhu. Ten počítá s tím, že se za stovky miliard dolarů vykoupí z trhů jednou provždy nelikvidní hypoteční aktiva, která by zatěžovala trhy ještě velmi dlouho. Vláda tak dala na rady, s nimiž tento týden přišel právě WSJ, a za něž se přimlouval i bývalý šéf Fedu z 80. let Paul Volcker.
David z londýnské konzultační firmy Independent Strategy podle WSJ odhaduje, že vlna zbavování se špatných úvěrů bude pokračovat, protože není zatím ani v polovině. odhaduje ztráty nebankovních finančních institucí z hypoték na 1,3 bilionu dolarů a z toho plná polovina spadá podle jeho firmy na Evropu. Dosavadní převážné mlčení evropských firem o těchto ztrátách tak podle něho nevěští nic dobrého.
Krize ve finančním sektoru zatím podle Davida postihuje zatím hlavně specializované investiční nástroje, jejichž pád na reálnou ekonomiku příliš velký dopad nemá. Postupně, jak bude krize zasahovat komerční banky, přijde na řadu i omezování běžných bankovních úvěrů pro spotřebitele a firmy, a to na obou stranách Atlantiku. To bude mít již přímý dopad na reálné ekonomiky. Odhaduje se, že globální ekonomika potřebuje ke tříprocentnímu ročnímu růstu úvěrovou expanzi v rozsahu 10-15 procent. Přitom současná úroveň ztrát ve finančním sektoru signalizuje pokles úvěrů o čtyři až šest procent, domnívá se .
Výsledkem tak podle bude dlouhá globální recese, podobná té, kterou zažívalo Japonsko v 90. letech po splasknutí jeho "bublinové ekonomiky", rovněž založené na přemíře úvěrů do nemovitostí a investičních aktiv. však doufá, že po vyčištění trhů od ztrátových aktiv nadejde éra, v níž roli dluhů převezmou úspory, kapitál bude vzácnější a bude investován produktivněji.
Hlavní ekonom evropské divize Holger Schmieding je optimističtější a vkládá naděje zejména do toho, že nynější krize ukončí éru přemrštěných cen ropy. To by mělo nastartovat oživení americké i evropské ekonomiky, které jsou nyní ve srovnání se 70. lety mnohem flexibilnější. Schmieding ve WSJ konstatuje, že nynější vládní omyly v rozpočtové a mzdové politice jsou nesrovnatelné s obrovskými chybami ze 70. let, a dražší energie by tak mohla natropit mnohem méně škod než tehdy.