Alan Greenspan nedávno v FT argumentoval, že akciový trh může ekonomiku USA vyvést z recese. Mimo jiné tím, že vyšší ceny akcií by znamenaly vyšší bohatství domácností a jejich vyšší útraty. I z tohoto důvodu tak akcie nejsou jen důležitým vedoucím indikátorem, ale tím, co aktivitu významně ovlivňuje. Podobný efekt bohatství pak bývá přisuzován i nemovitostem. Zde ceny domů nepřímo ovlivňují spotřebitelské výdaje tím, že umožní lidem půjčit si peníze oproti zástavě jejich domů (což u akcií nefunguje) a prostřednictvím přímého efektu bohatství. U něho podobně jako u akcií platí, že se zvyšujícími se cenami domů se lidé stávají bohatšími a dovolí si během svého života utratit více.
Na výše uvedeném ale najdeme háčky. Např. při pohybech cen domů najdeme vítěze (ti, co je vlastní) i poražené (ti, co je nevlastní) - čistý efekt bohatství může tedy být nula, nebo dokonce negativní (podle sklonu ke spotřebě u vítězů/poražených). Těžké je také oddělit vliv změny bohatství od toho, že pohyb akcií a cen nemovitostí často indikuje změny v příjmech – nereagujeme tedy na pohyby akcií a nemovitostí jako takové, ale na náš lepší/horší odhad budoucnosti ohledně příjmů (mezd).
Co se týče konkrétních odhadů*: první studie v 80. letech v USA ukazují na to, že spotřebována jsou asi 4 % z celkové změny bohatství; u akcií je to méně (asi 3 %), u ostatních složek majetku je to asi 7,5 %. Pozdější studie naznačují, že efekt bohatství byl daleko vyšší v 70. a první polovině 80. let (až 10,6 %), poté klesl na cca 2 %. To může být vysvětleno tím, že v této druhé periodě došlo k nárůstu bohatství díky akciím, které mají zřejmě nižší „náboj“, co se týče spuštění našeho konzumerismu. Nazval bych to efektem „rychle nabyl, rychle pozbyl“ – jinak řečeno, akcie nevnímáme tak hmatatelně a jistě jako např. domy.
Zvláště nyní, kdy jsme se spálili ve velkém, bych byl skeptický k tezi pana Greenspana, že rally na akciích vyvolá nějakou pozorovatelnou spotřebu**. Unáhlené by asi bylo vůbec vztahovat výše uvedené odhady na současnou situaci, protože dochází k významnému strukturálnímu posunu ve světové ekonomice, na který se minulá měřítka dají mnohdy jen těžko aplikovat.
*Dobrou shrnující studií je: Cornicello, Giuseppe,Consumption/Savings and Wealth Effect: A Literature Review(May 20, 2009).
** Jeho teze o vlivu akcií na konec recese byla samozřejmě širší – zahrnovala vliv na zápůjční kapacitu firem a rozvahy společností obecně. Tyto mechanismy zřejmě budou fungovat i v této době.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.