Ať již to je podpora domácí poptávky (investic a spotřeby nízkým nákladem dluhu a rostoucími cenami aktiv), podpora exportů (oslabením měny), či ulehčení státnímu dluhu (záměrnou, či nezáměrnou monetizací), monetární politika je v dané zemi věcí čistě domácí politiky. Přesto se její vliv zejména u významnějších globálních ekonomik přelévá daleko za hranice dané země. Typickým případem je dnes samozřejmě politika levných peněz Fedu, která do značné míry určuje monetární strategie mnoha dalších zemí – třeba těch, které nechtějí aby jejich měny proti dolaru příliš posílily, a zmenšila se tak jejich mezinárodní konkurenceschopnost.
Kdyby nyní na Zemi přistáli Marťané, neznalí našich zemských poměrů by se asi divili, že za tohoto stavu již dávno nejsou monetární kroky koordinovány globálně. Rychle bychom jim ale vysvětlili, že stanovení monetární politiky je zejména v dobách volatilních daleko konsensu i v jednotlivých zemích. To co je problémem tam, kde všichni mají cca stejný cíl, je pak evidentně nepřekonatelnou překážkou na mezinárodní poli, kde každý sleduje své zájmy a shody lze těžko dosáhnout již ve fázi analýzy, natož pak řešení.
Narazil jsem v této souvislosti na zajímavou myšlenku – řešit monetární externality povolenkami, podobně jako v případě emisí. Tedy pokud chce daná země vytisknout nadměrné množství peněz, musí si koupit mezinárodně obchodované povolenky; mohli bychom jim říkat třeba Greenspanky. Pokud bychom tuto finance - fiction myšlenku rozvedli, asi bychom museli obchody s Greenspankami navázat na nějaký Friedmanovsky konstantní růst peněžní nabídky. Kdo se od něj chce odchýlit, musí nakoupit povolenky, vydávané třeba MMF (který se v době, kdy se tento příběh odehrává, již plně vymanil z vlivu jeho hlavních přispěvatelů). Jejich cena by rostla v dobách, kdy je chuť na uvolnění nejvyšší – tedy dobách útlumu. Pro přijetí tohoto návrhu by se ale ekonomové a politici v podstatě museli shodnout na tom, že nejlepší je s penězi nehýbat a nesnažit se vyrovnávat cyklus; kdo tak učiní, dělá tak na vlastní nebezpečí, ale musí ostatní odškodnit za způsobené škody přes povolenkový systém.
Uvedená exhibice planých ekonomických úvah má jediný praktický význam – jasně ukazuje reálnou neřešitelnost problému selhání koordinace monetárních strategií. I nadále tak zřejmě budeme muset brát do našich úvah i to, co dělají na globálním dvorku i ti druzí.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.