Před měnovými stratégy letos vyvstávají důležité otázky – zda a do jaké míry Čína umožní zhodnocení své měny. Tato země se nachází pod rostoucím tlakem ze strany svých mezinárodních obchodních partnerů v čele s USA, Evropou a Japonskem, aby nechala posílit renminbi. Doposud však nebyla příliš ochotná věnovat těmto výzvám pozornost. Wen Jiabao, čínský premiér, v minulém měsíci naopak uvedl, že „se rozhodně nepoddá“ tlaku na silnější renminbi.
Nicméně mezi analytiky je široce rozšířený konsensus, že Čína opustí efektivní navázání své měny na dolar díky tomu, že se svět dostává z finanční krize. Adrian Foster z Radobank k tomu říká: „Kombinace rostoucích zahraničních měnových rezerv a obnoveného růstu exportů zřejmě povede k rostoucím požadavkům na revalvaci čínského renminbi. Očekáváme, že vládní orgány v letošním roce znovu spustí měnovou reformu.“ Kritici čínského měnového režimu poukazují na pokračující hromadění rezerv jako na důkaz podhodnoceného renminbi.
Není to ale jen externí tlak, který by mohl Čínu donutit ke změně, v tandemu s ekonomickým oživením země jdou i inflační tlaky. Země již začala snižovat monetární stimuly a analytici uvádějí, že zhodnocení měny by bylo konzistentní se snižováním objemu likvidity na trhu. Joyce Poon ze společnosti Gavekal research group uvádí, že jednorázová desetiprocentní revalvace by pro Čínu byla nejlogičtějším způsobem, jak kontrolovat inflaci, ačkoliv není pravděpodobné, že by k ní došlo. „Čína je zemí, která preferuje pozvolný postup. Takže dokud nebudeme svědky toho, že se inflace dostává mimo kontrolu, šance na jednorázový skok je relativně malá. Ke zhodnocení renminbi zcela jistě dojde, je jen otázkou, jak to udělají.“
Patrick Bennett, zahraniční měnový stratég v Société Générale, souhlasí: „Stále se domníváme, že efektivní politika musí zahrnovat silnější renminbi a že lze najít silné argumenty pro jednorázový krok – potenciálně na úrovni 3 – 5 %.“ Řada analytiků se domnívá, že Čína zřejmě přistoupí k postupnému zhodnocení, podobnému tomu, které probíhalo od poloviny roku 2005 do července 2008. Foster očekává, že renminbi posílí oproti dolaru o přibližně 2 %, ale uznává, že tento názor obnáší jistá rizika spojená s tlakem, kterému Čína čelí od své obrovské populace. Příjem v zemi je nízký, za rok 2008 dosáhl průměrně 3 300 dolarů na osobu, tj. přibližně 10 % průměrné úrovně příjmu v OECD. Ve spoustě čínských venkovských oblastí se nachází velmi rozsáhlá a extrémně chudá populace.
Foster má za to, že by bylo pochopitelné, kdyby čínští zákonodárci upřednostnili takovou strategii, která by umožňovala rozvoj co možná nejširší části populace. Říká: „Zatímco se zdá, že čínské vedení si na světové scéně stále více důvěřuje, čelí značným domácím výzvám, aby přineslo ovoce rozvoje širší populaci. Kurz zajišťující konkurenceschopnost je jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout a pravděpodobně jím zůstane i nadále.“
Analytici také uvádějí, že revalvace renminbi by odstartovala prudké a dalekosáhlé přesuny napříč třídami aktiv. Čínským dovozcům by dala větší kupní sílu a podpořila tak ceny na globálních komoditních trzích. Asijské měny jako např. korejský won a taiwanský dolar by měly větší prostor ke zhodnocení. Silnější renminbi by globální akciové trhy ovlivňoval různě. Čínští exportéři by zřejmě ztratili ve prospěch svých zahraničních konkurentů, protože čínské zboží by se pro zahraniční kupce stalo dražší. Podle analytiků by tento vliv na širší čínský akciový trh závisel na rychlosti zhodnocení. Pokud by se jednalo o postupný krok, pak by se do Číny mohly během měsíců či let přilákat rozsáhlé toky spekulativních „horkých peněz“ a došlo by k nárůstu domácích cen aktiv včetně akcií i realit. Oproti tomu náhlá jednorázová revalvace by mohla být vnímána jako další důkaz politiky utahování ze strany centrální banky, která domácím akciím a cenám nemovitostí bere vítr z plachet.
Zdroj: FT