Předpověď počasí ukazuje, že pokud vůbec někdo o víkendu zasedne k počítači, rozhodně se mu nebude chtít číst si složité elaboráty. Rád bych proto tentokrát spojil příjemné s užitečným a prezentoval zde studii „Car thieves: Not too bright, please!! (Ben Vollaard, 2010).
Studie poukazuje na to, že studenti v Nizozemí malují svá jízdní kola na růžovo nebo žluto (kola tam jsou jako dopravní prostředek velmi rozšířena). Jasné barvy snižují riziko krádeže, protože pro zloděje je těžší takto nabarvené kolo prodat. Protože pouze velmi málo studentů vyvine to úsilí a chce být viděno na žlutém nebo růžovém kole, efekt dlouhodobě funguje, jeho síla je ale neznámá (v Nizozemí jsem žil, ale nevybavuje se mi, že bych tam viděl někoho na růžovém, či žlutém kole).
Podobný efekt by měl teoreticky fungovat i u automobilů – a taky že ano. Studie tvrdí, že v závislosti na barvě se liší hodnota ojetého automobilu - v průměru se prý ojetý vůz v některé z populárních barev prodává za cenu o 1.000 dolarů vyšší, než stejné auto s méně žádoucí barvou. Preference zlodějů pro běžné barvy může pak být posílena tím, že ukradené auto s obvyklou barvu je pro policisty těžší identifikovat.
Následující graf ukazuje podíl jednotlivých barev na prodaných automobilech:
Zdroj: Car thieves: Not too bright, please!!
Druhý graf porovnává četnost prodejů (výše uvedený graf) s pravděpodobností krádeže automobilu u jednotlivých barev:
Zdroj: Car thieves: Not too bright, please!!
Kupující nových vozů v Nizozemsku tedy mají silnou preferenci pro tři barvy: černou, modrou, a stříbřitě šedou. Dohromady tyto barvy představují téměř 80% nově prodaných osobních automobilů. Data z firmy pak ukazují, že preference v Nizozemsku jsou zhruba v souladu se situací v jiných evropských zemích (kam mohou být kradená auta „exportována“), rozdíly jsou prý jen v oblibě bílé. Průměrné riziko krádeže je odvozeno z dat od roku 2004 do roku 2008. V souladu s výše uvedeným jsou kradeny tři nejčastější barvy - černá, modrá, a stříbřitě šedá.
Dokonalým odstrašovákem je růžová – během uvedeného období nebyl odcizen žádný ze 109 růžových vozů. Jak bylo zmíněno, implicitní cenou za pojištění ve formě růžového auta je nižší cena vozu na sekundárním trhu (jinak by to vlastně celé nefungovalo). No a možná že někomu tak úplně nesedí jezdit v růžovém autě. Sám mám červené, takže na tom snad nejsem tak zle.
Na úplný závěr si přece jen neodpustím ekonomické „popíchnutí“ – všimněme si, že výše uvedené je příkladem toho, jak nějaký mechanismus funguje jen proto, že ho využívá jen omezený počet lidí. Pokud by se stal masový, zničí sám sebe. Podobné můžeme pozorovat například u některých investičních strategií, strategií prodejních, atd.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.