Jednou z nepopulárnějších predikcí na počátku roku bylo to, že rok 2010 bude rokem, kdy Japonsko zaplatí za léta své fiskální rozhazovačnosti. Když pak výnosy řeckých dluhopisů prudce vzrostly, tento názor ještě zesílil a Japonsko bylo považováno za další v řadě za Řeckem. Vývoj byl ale jiný. Výnosy japonských dluhopisů nevzrostly a jejich aukce probíhaly hladce. V čem došlo k omylu?
Na prvním místě platí, že samotná analýza byla naprosto mylná. Vysoký poměr dluhu k HDP u obou zemí maskuje významné rozdíly mezi nimi. Japonsko soustavně dosahuje přebytku běžného účtu a vláda prodává téměř všechny dluhopisy domácím investorům. Řecko má chronický deficit běžného účtu a spoléhá se na zahraniční kupce dluhopisů.
Z uvedeného vývoje lze ale vyčíst více. Zastánci úspor ve fiskální oblasti se velmi obávají dramatického nárůstu veřejných deficitů. Nicméně se zdá, že se mnohem méně zajímají o privátní přebytky, které tyto deficity vyrovnávají. To neznamená, že na deficitech nezáleží. Problém se však týká nerovnováh na obou stranách – tedy na straně veřejného sektoru i na straně sektoru privátního.
Podívejme se na tuto situaci z pohledu těch, kteří se starají o velké objemy úspor. Musí je někde investovat a v současné době se bezpečnost cení více než návratnost. Korporátní sektor nemá motivaci si půjčovat, protože drží velký objem hotovosti. Evidentní strategií je půjčit peníze vládě. Investoři nemusí půjčovat všem vládám; Řecko může být z jejich seznamu rychle vyškrtnuto. Ale když přijde na americké, japonské, německé či britské dluhopisy, investoři již tuto možnost jejich vynechání nemají, protože někde své peníze investovat musí.
Možná, že by se hlavní světové ekonomiky měly méně starat o uklidnění investorů. Japonská zkušenost ukazuje, že přes všechna varování tato země nabízí něco mnohem vzácnějšího než pořádek ve fiskální oblasti: Deflaci. Cenou za to, že dluhopisové trhy zůstanou v klidu, nemusí být omezení deficitů, ale období nízkého růstu a přetrvávající deflace. Dobrou zprávou je to, že i přes příklad Japonska bude pro ostatní ekonomiky těžké ho následovat. Špatnou zprávou je, že dluhopisové trhy se již nyní nacházejí na úrovních, které naznačují, že Japonsko v devadesátých letech je, jak se nyní říká, „novým normálem“.
(Zdroj: FT)