Investoři i média se stále nemohou shodnout, kterého extrému ve vývoji cenové hladiny je třeba se v budoucnu obávat. Míří Spojené státy do ztracené dekády japonského stylu, charakterizované stagnací a pádem cenové hladiny, nebo převáží efekt stovek miliard dolarů dodaných Fedem do ekonomiky, jímž bude rostoucí inflace? To je zdá se největší nezodpovězenou otázkou, která trápí finanční trhy.
Fed straší velmi nízkou inflací a označuje ji za hlavní důvod ke spuštění další vlny kvantitativního uvolňování (QE2). Prezident americké centrální banky Ben Bernanke dnes ve svém bostonském projevu uvedl, že příliš nízká inflace v kombinaci s příliš vysokou nezaměstnaností si mohou vynutit další monetární stimul. Jeho slova následně potvrdila data z americké ekonomiky, když index spotřebitelských cen za září vzrostl meziměsíčně o 0,1 % při očekávání 0,2 %, meziročně o 1,1 procenta při konsensu 1,2 procenta. Růst inflace tedy dále zpomalil ze srpnových 0,3 % meziměsíčně a 1,1 % meziročně.
Pokud je hrozba deflace skutečná, není rozhodně znát na akciových a komoditních trzích. „Investoři jsou v současnosti poněkud rozpolcení. V krátkém období se obávají deflace, z dlouhodobé perspektivy se ale připravují na růst inflace. Během příštího roku či dvou tak budou muset měnit strategie,“ uvedl hlavní ekonom fondu Schroders Keith Wade.
„Deflační riziko je pravděpodobně vyšší než hrozba inflace, což souvisí s tím, že se nacházíme ve fázi slabého růstu,“ říká investiční šéf BlackRock Richard Urwin. Stratég Standard Life Investments Richard Batty se přidává: „Problémem je, že centrální banky strávily posledních 35 let vymýšlením strategií boje s inflací, a nyní čelí vyhlídkám deflace, se kterou mají jen velmi málo zkušeností.“ Proč vlastně deflace způsobuje takovou paniku? Pokud skutečně nastane, nejen že ceny klesají, ale jejich pokles je zahrnut do očekávání, lidé proto předpokládají, že budou padat i v budoucnu. To značně mění chování subjektů v ekonomice – například pozdržováním spotřeby a zvyšováním úspor.
Navzdory anemickému oživování ekonomiky a jádrové inflaci pod 1% hladinou se ale jen málo investorů domnívá, že snižování cenové hladiny bude trvalejším problémem, zvláště v okamžiku, kdy Fed označuje deflaci za největšího nepřítele. Podle Urwina je ale riziko deflace již na trzích zohledněno, a to například ve výnosech amerických, německých nebo britských dluhopisů, které se přiblížily rekordním minimům. U desetiletých bondů v těchto třech zemích nejsou průměrné výnosy (lehce nad 2 %) tak daleko od průměru těch japonských v minulém desetiletí.
Na druhé straně jsme zároveň svědky růstu cen zlata, které je všeobecně vnímáno jako zajišťovací investice proti inflaci, a jehož cena láme rekordy. Jak poznamenal jeden americký manažer fondu: „Zlato si připisuje nové výše každým dnem – to je pojistkou proti inflaci. Dluhopisy – naše zajištění proti deflaci – se blíží k 50letým minimům (resp. výše jejich výnosů). Něco musí ustoupit.“
(Zdroj: FT)