Ať již bude mít připravovaný evropský mechanismus na „vyřešení permanentní krize“ jakoukoliv konečnou podobu, Evropa se zdá být blíže vyřešení dluhové krize. Pro finanční trhy je pomoc Řecku a Irsku jednoznačně nedostatečná, její význam není větší než přelepení těžkých ran náplastmi.
Evropská tendence ke zmatenému prokousávání se krizí je nyní vážně zkoušena. Tento přístup možná dobře fungoval tehdy, když se Evropa vypořádávala s uhlím, ocelí či dokonce se svým vnitřním trhem. Euro ale představuje mnohem tvrdší oříšek. Finanční trhy nemají rády, když najednou hovoří hodně lidí a každý o něčem jiném. Nemají rády narychlo uvařenou a často měněnou politiku. Reakce Evropy však byla do značné míry právě taková. Je namístě se ptát, co vlastně trhy chtějí?
V tuto chvíli si trhy vybírají jednu zemi za druhou, stejně jako to činily s bankami v roce 2008. Místo Bear Stearns a Lehman Brothers si dosaďme Řecko a Irsko. Otázkou je, zda to jde zastavit. Krizi roku 2008 nakonec uklidnila kombinace široké vládní pomoci, rychlý prodej Merrill Lynch a spojení a do jednoho holdingu. Co by ale fungovalo v případě eurozóny?
Vlády podle všeho doufají, že rány zacelí čas. Pomoc Irsku a Řecku je pokusem o odsunutí problémů v naději, že se jejich ekonomiky zotaví. Investoři jsou k tomu ale skeptičtí. Testem bude Španělsko. Stoupající výnosy dluhopisů celý obrázek stále více zatemňují.
Trhy se před měsícem vylekaly, když Německo trvalo na tom, že držitelé dluhopisů by se měli podílet na nákladech restrukturalizace dluhu. Tento návrh má smysl, nicméně načasování jeho ohlášení uprostřed krize bylo velmi nevhodné. Trhy každopádně chtějí vidět něco radikálnějšího. Jednou z preferovaných možností je nějaký druh kvantitativního uvolňování ze strany ECB. Nemá cenu říkat, že by se jim líbilo, kdyby nakoupila aktiva za jeden či dva bilióny eur. Pravděpodobné inflační následky ale znamenají, že ECB se k tomu nepřikloní, o Německu ani nemluvě. Na druhou stranu, ECB nechtěla snížit požadavky na kolaterál v případě Řecka a nechtěla kupovat vládní dluhopisy a v obou případech změnila názor.
Dalším návrhem je nějaký druh fiskální unie v Evropě. Vše naznačuje tomu, že tohle vlády nejsou ochotny strávit. Vytvoření záchranného mechanismu European Financial Stability Facility a možnost vydání jeho dluhopisů vede některé k názoru, že sen o jednotném evropském dluhopisu se posunul blíže realitě.
Povaha těchto návrhů ukazuje, že trhy nechápou sílu politických překážek. Investoři tak nemají o nic lepší odpovědi než politici. To ale neznamená, že skončí se zastrašováním vlád zemí v eurozóně. Naopak. Pokud se Evropa chce vyhnout permanentní krizi, je zapotřebí rozhodného činu.
Uvedené je výtahem z „The ECB must do something radical to avert crisis“.
(Zdroj: FT)