Dnešním tématem je segment finančního trhu, který v poslední době opět nabývá na důležitosti a kterému je v médiích věnována relativně velká pozornost – trhy komodit a drahých kovů. Ty se několik let držely v pozadí, tlumené zejména nízkými cenami komodit a omezenou možností retailových spekulantů na tomto trhu participovat. Růst obliby a hlavně produktové palety indexových a komoditních akcií však celý trh výrazně „zdemokratizoval“ a umožnil i menším investorům účastnit se segmentu dříve exkluzivně vyhrazeného pro firemní klienty a velké spekulanty.
V principu rozlišujeme čtyři hlavní skupiny komodit – energetické, průmyslové, zemědělské a drahé kovy. Mezi energetické komodity řadíme zejména ropu, zemní plyn, topný olej a elektrickou energii. Průmyslové komodity jsou zejména hliník, měď, olovo, nikl, cín a zinek. Mezi zemědělské komodity patří pšenice, kukuřice, káva, kakao, bavlna a cukr. V neposlední řadě nelze samozřejmě opomíjet ani drahé kovy – zlato, stříbro, platina.
Forma a způsob obchodování komodit jsou v mnoha ohledech odlišné od obchodování akcií a dluhopisů zejména proto, že zatímco akcie a dluhopisy jsou ve své drtivě většině dematerializované, komodity jsou z povahy věci „fyzické“. Proto obchody s nimi probíhají na burzách „termínových“ formou futures, nikoliv na burzách spotových. Jen málokdo si jistě dokáže představit vypořádání obchodů s barely ropy v termínu T+2 nebo T+3, nemluvě o tom, že mnoho komodit (zejména zemědělských) se v okamžiku uzavírání obchodu ještě ani neurodilo a nebylo sklizeno. Hlavní a největší trhy s komoditami jsou v Londýně a v Chicagu.
Z pohledu zobchodovaného objemu sice minoritní, z pohledu mediálního významu však nezanedbatelné jsou zmíněné trhy drahých kovů. Vzhledem k bezprecedentní měnové expanzi posledních dvou let se na mysl mnoha investorů vkrádá vzpomínka na Výmarskou republiku v Německu a hyperinflaci, která jí nějakou dobou svírala. To vedlo k tomu, že některé centrální banky (kromě jiného centrální banka Číny) začaly poměrně výrazně navyšovat své zlaté rezervy. Na konci minulého roku oznámil Mezinárodní měnový fond úmysl prodat 400 tun ze svých zásob a nedlouho poté se ozvala Čína, že by okamžitě koupila 300 tun. Je jenom otázkou, zda nakonec Čína neabsorbovala i ten zbytek. Obrovské popularity také dosahují komoditní indexové akcie, v případě zlata například emitovaný společností (43,7 USD, -0,32%) Global Markets, který na trhu najdete pod tickerem GLD. Velikost tohoto fondu dosahuje více než 50 miliard dolarů a řadí se tak mezi největší indexové akcie svého druhu.
Retailoví investoři se na vrcholu finanční krize v roce 2008 a na počátku roku 2009 v obavách o zdraví bankovního sektoru velmi často dívali i na „alternativní“ investice, jmenovitě drahé kameny a diamanty. Je pravdou, že nespornou výhodou drahých kamenů je v porovnání s jinými komoditami jejich přenositelnost. Pokud to přeženeme, sáček s diamanty lze poměrně snadno vsunout do kapsy saka a odcestovat. Problém však může nastat v okamžiku, kdy vyvstane nutnost diamanty odprodat. Obchod s nimi je poměrně omezený a historicky se soustřeďuje v rukou několika starých židovských rodin, sídlících v nizozemských Antverpách. Ty mají samozřejmě zájem na pozvolném a nikterak volatilním růstu ceny této „komodity“ a proto vždy - v případě snahy rozkolísat ceny diamantů příliš vzhůru nebo dolů – na trhu intervenují. Nemluvě o nijak malém riziku koupě tzv. „válečných“ nebo „krvavých“ diamantů, případně diamantů nepravých.
Další články ze série Škola investora pro začátečníky: