Ben Bernanke varuje před negativy deflace od chvíle, kdy v roce 2002 přišel do Fedu, za hlavní příklad si často bral Japonsko. Na vývoji deflace v této zemi je ale něco zajímavého. Japonci se totiž již přestali poklesu cen obávat.
Deflace přináší mnoho negativ. Domácnosti musí splácet své hypotéky a spotřební úvěry i v době, kdy jejich mzdy klesají. Klesají ceny domů, firmy zase nejsou schopny zvyšovat ceny, což se projevuje tlakem na jejich marže. Japonci ale cítí i pozitiva. Průměrná měsíční mzda v roce 2009 sice klesla na 315 294 jenů, což je nejméně od roku 1990, kdy se začala výše mezd sledovat. Japonci si ale již také zvykli na klesající ceny. Podle průzkumu centrální banky by čtyři z pěti považovali vyšší životní náklady za nepříznivé. Firmy tak kvůli zákazníkům požadujícím slevy zrychlují deflaci. Maloobchod se zaměřuje na produkty, které jsou levné, ale stále mají vysokou hodnotu, uvádí Naozumi Nishimura z TIW.
Průměrná japonská domácnost vlastní 1,4 aut a 2,4 barevných televizí, což je asi o 25 % více než v roce 1990. A deflace pomáhá i zájemcům o koupi domu, protože stlačila ceny dolů z jejich vrcholu z roku 1990; ceny stavebních pozemků za posledních 20 let klesaly v průměru o 2,9 % ročně. Podíl lidí, kteří jsou spokojeni se svým životním standardem, dosáhl minulý rok 63,9 %, přitom v roce 1989 to bylo 63,1 %.
Richard Jerram z Macquarie Securities však poukazuje na fakt, že snižování cen omezuje prostor pro investice a možnost získání dluhu u firem. Stejně tak deflace snižuje daňové příjmy vlády a Japonsko tak nakonec nemusí být schopno financovat své závazky, které představují asi dvojnásobek celé ekonomiky. Buď bude muset přistoupit k defaultu, nebo devalvovat měnu, aby snížilo reálnou hodnotu svých závazků.
(Zdroj: Businessweek)