Eurozóna možná trochu kulhá, ale její „zdravé jádro“ a zároveň největší člen sprintuje vpřed. Německo loni zaznamenalo nejdynamičtější hospodářský vývoj za posledních dvacet let a s 3,6% růstem HDP překonalo většinu rozvinutých ekonomik, včetně Spojených států. Skeptici tvrdí, že po předchozím téměř 5% propadu není razantní zotavení z recese ničím výjimečným. K náležitému zhodnocení relativní výkonnosti je třeba vzít v úvahu delší časové období, třeba deset let.
Na první pohled srovnání pro Německo příliš lichotivě nevyznívá: za poslední dekádu rostlo ročně v průměru o 0,9 %, což je dvakrát méně než Spojené státy. Takto hrubé porovnávání je ale zavádějící. Americká ekonomika expandovala rychleji i proto, že přírůstek tamního obyvatelstva činil ročně téměř 1 %, díky imigraci a vyšší porodnosti. Němců za posledních deset let naopak ubylo. To má svůj význam, protože pokud měříme životní úroveň, je vhodnější zaměřit se na růst HDP na hlavu, nebo průměrnou mzdu.
Podle těchto ukazatelů je na tom Německo o dost lépe. Ve sledovaném období zaznamenalo nejrychlejší růst HDP na osobu mezi bohatými zeměmi G7, Spojené státy skončily až páté (viz graf níže), Itálie zaznamenala dokonce pokles, i když relativně malý. Ve světle tohoto srovnání se také jinak jeví nedávná recese. Měřeno výstupem na hlavu od čtvrtého kvartálu 2007, nebyl propad německé ekonomiky o nic hlubší než americká recese. Německo je také jediná země G7, kde se HDP na hlavu loni dostal na předkrizovou úroveň.
A s výčtem pozitiv lze pokračovat. Nezaměstnanost je u našich západních sousedů nižší než před deseti lety, její současná výše - 6,6 % (podle sjednocené mezinárodní definice) - je v rámci klubu bohatých států druhá nejnižší (po Japonsku). Spolkové země bývalé NDR mají vůbec poprvé nižší nezaměstnanost než Kalifornie.
V relativně lepším stavu jsou i německé veřejné i firemní finance, zejména proto, že konzervativní přístup k poskytování hypoték zemi pomohl vyvarovat se realitní bubliny. Zadlužení domácností za posledních deset let kleslo ze 115 % disponibilního příjmu na 99 %. V Británii došlo ve stejném období k nárůstu ze 117 % na 170 %, ve Spojených státech ze 100 % na 128 %. Německo také loni hospodařilo s nejnižším rozpočtovým schodkem a má nejnižší relativní míru zadlužení státu (v porovnání s HDP).
Na základě všech zmíněných ukazatelů lze Německo označit za nejlepšího „běžce“ poslední dekády ze zemí G7. „Co se dopadů globalizace týče, je Německo absolutně největším vítězem. Profituje z mezinárodní dělby práce na straně vstupů a růstu světového obchodu na straně výstupů,“ shrnuje německý recept na úspěch Thomas Mayer, hlavní ekonom . Mezinárodní měnový fond zemi předpovídá slušnou výkonnost i do budoucna, což je pro českou ekonomiku, svázanou s německou nejednou pupeční šňůrou, jedině dobrá zpráva.
Světlé zítřky mají dvě potenciální vady na kráse. První spočívá v další německé výjimečnosti – obřím přebytku obchodní bilance, který se loni vyšplhal na 5 % HDP a je doma považován za další důkaz převahy německého hospodářského modelu. Německo je jedinou ekonomikou G7, jejíž podíl na světovém vývozu od roku 2000 neklesl, a to navzdory čínské konkurenci. Více než 2/3 hospodářského růstu z poslední dekády šlo na vrub zvyšování čistého exportu. V případě Japonska to bylo 50 % růstu, u Číny pouze 10 %.
Pokračování v tomto zběsilém tempu by znamenalo, že německý obchodní přebytek by musel každý rok dál růst, země by se stala stále více citlivou na zpomalení, popřípadě recese svých obchodních partnerů a v neposlední řadě i na hrozbu protekcionistické odezvy. Velká část přebytku také pramení z obchodu se zbytkem EU, kde se dá v budoucnosti čekat oslabení poptávky. Navíc, miliardy devizových rezerv nashromážděné za poslední roky nebyly investovány úplně ideálně, třeba do toxických amerických hypotéčních cenných papírů nebo do řeckých státních dluhopisů.
Druhou Achillovou patou Německa je slabý růst produktivity. V segmentu výroby je situace podle mezinárodního srovnání slušná, ale služby zaostávají, hlavně kvůli administrativním bariérám, které omezují konkurenci. Advokátní nebo auditorské komory stále více připomínají středověké cechovní spolky, do kterých se lze dostat jen přiženěním. Směrnice EU, jejímž účelem byla liberalizace služeb, byla rozmělněna za čilého přispění německých europoslanců. Za poslední roky byl nízký růst produktivity vyvážen rostoucí zaměstnaností. Jenže v nadcházejících letech bude počet obyvatel v produktivním věku klesat. Další růst HDP na hlavu tedy bude muset přijít ze strany produktivity.
Ekonomové se shodnou, že německá ekonomika potřebuje vyšší domácí spotřebu a reformu sektoru služeb. Dobrá zpráva je, že loňský růst stál zejména na vyšších útratách německých spotřebitelů, a ne vývozu. Prim hrály firemní investice, ale v posledním kvartále vzrostly spotřebitelské výdaje meziročně skoro o 2 %. Nízká nezaměstnanost by letos mohla podnítit růst mezd a povzbudit domácnosti k ještě vyšším výdajům. Země teď potřebuje oživení „Made in Germany“.
(Zdroj: The Economist, Bloomberg)